Jedna a taž skutečnost (předmět, událost, jev, člověk) může vyvolávat a jedinci smíšené až protikladné emoce a city. Jeden předmět nebo táž osoba se nám v něčem líbí a zároveň nelíbí, prožíváme radost a zároveň obavu apod. O ambivalenci, ambivalentních pocitech či vztazích mluvíme v případě rozporných citů (láska i nenávist) ve vztahu k určitému člověku nebo sociální skupině. Ambivalence je méně příznivým projevem vzájemných vztahů. Zvlášť nepříznivě působí ve vztahu matky k dítěti – označovaná též jako „dvojí vazba“ (např. matka projevuje lásku k dítěti slovně, kdežto v neverbálních projevech – zabarvení hlasu, mimika apod. – se objevuje postoj právě opačný). Ambivalence pak souvisí s méně příznivým způsobem výchovy v rodině.
Z knihy
