Obecně a nejčastěji vyjadřuje spojení mezi psychickými jevy (vjemu představy, vjemu a emoce, mezi představami, mezi myšlenkami apod.). Je to princip, podle kterého jeden psychický jev vyvolává ve vědomí jiný psychický jev nebo vede k motorické či fyziologické reakci. První vysvětlení vzniku asociace v podobě tří zákonů podal již Aristoteles:
- a) zákon kontiguity (styku, styčnosti v čase a prostoru) – asociace vzniká mezi současně nebo bezprostředně po sobě vyskytnuvšími se jevy,
- b)zákon podobnosti- asociace se vytváří mezi jevy nějak podobnými,
- c) zákon kontrastu – asociace vzniká mezi protikladnými jevy.
Asociace jako princip všeho duševního dění (tj. sdružování psychických obsahů) se stala základem filozofického směru asocianismu ( vznikl v Anglii v 18. stol. – D. Hartley, J. Mill, J. S. Mill, A. Bain). Asocianismus našel uplatnění ve filozofii, psychologii a pedagogice J. F Herbarta (zejména v jeho dynamice představ) a stal se dominujícím psychologickým směrem druhé poloviny 19. stol. Asociace v podobě dočasného spoje (utvářeného tzv. klasickým podmiňováním) je jedním ze základních principů Pavlova objevu podmíněných reflexů (a jejich přírodovědného vysvětlení) a v jiné podobě (jako spojení mezí S- R) je základním výkladovým principem behaviorismu.
Z knihy
