Označované též jako vyšší emoce; dlouhodobé prožívání vztahu k předmětům specificky lidských potřeb. Odráží se v nich význam subjektivně přičítaný předmětům těchto potřeb. Mají vždy předmětný ráz, jsou společensky a kulturně podmíněny. Rozdělují se obvykle podle oblastí činnosti, vztahů ke společnosti a vztahů k jiným lidem:
- praktické (spjaté s prací), intelektové (spjaté s poznáváním, hledáním pravdy, smyslu života aj.),
- morální (mravní, vztahující se ke společenským normám),
- estetické (spojené s krásou či ošklivostí účinku barev, tvarů, pohybu aj.),
- sociální (jejichž základ je ve vztazích člověka k člověku) aj.
- Zvláštním druhem citu je sebecit – prožíváním vztahu k sobě samému.
Z knihy
