Schopnost organismu reagovat na podněty nebo jejich změny. Rozsah zaznamenatelného podnětového kontinua je určen dolním a horním prahem podnětu, který na straně subjektu odpovídá čivosti organismu. Podněty, které nedosahují kontinua, jsou podprahové, které je přesahují, jsou nadprahové. Takzvaná absolutní čivost se vztahuje k dolnímu prahu; čím slabší podněty je organismus schopen vnímat, tím vyšší je absolutní čivost . Psychologie studuje také schopnost zaznamenat co nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty (např. v intenzitě zvuku) – tzv. relativní čivost., které je určena rozdílovým prahem. Platí, že čím menší je vnímaný rozdíl mezi podněty, tím vyšší je relativní čivost. Absolutní i relativní čivost není stálá, mění se vlivem několika činitelů: stavem organismu, věkem, cvikem, délkou působení podnětu aj. Jsou známy dva procesy vedoucí ke změně čivosti :
- a) adaptace (přizpůsobení se organismu dlouhodoběji působícímu podnětu, např. čichovému, kdy dojde postupně ke snížení čivosti, nebo přizpůsobení se náhlé změně intenzity podnětu, např. při přechodu ze světla do šera, kdy dojde ke zvýšení čivosti,
- b) senzibilizace – proces zvýšení čivosti, který může být vyvolán např. některými chemickými látkami (vedoucími ke zvýšení úrovně aktivace nervové soustavy), spolupůsobením podnětů jiné modality (vizuální efekty doprovázející hudbu) aj.; u relativní čivosti lze dosáhnout jejího zvýšení cvikem.
Studiem vztahů mezi podněty a čivostí se zabývá tzv. psychofyzika.
Z knihy
