V psychologii velice široce užívaný, ale nejednotně vymezovaný pojem. Složitosti pramení z těchto příčin: a) behaviorismus učinil chování předmětem psychologie; chování chápe jako jakoukoli pozorovatelnou a měřitelnou aktivitu organismu, tj. svalový pohyb (psaní, útěk aj.), fyziologické změny (krevní tlak, kožně galvanická reakce aj.) a změny v průběhu nervových procesů (elektrické potenciály mozku aj.), b) psychika se často vysvětluje ve dvou dimenzích – chování a prožívání; pak je chování považováno za protiklad vnitřních a obtížně vnějšímu pozorovateli dostupných, subjektivně prožívaných stavů, c)chováním lze označit vnějšně pozorovatelné projevy zvířat i člověka; společným jmenovatelem je zde existence hotových buď vrozených (převážně u zvířat – nepodmíněné reflexy a instinkty), nebo neučených (převážně u člověka) schémat řízení a kontroly chování, d) vedle chování se v psychologii používá pojem činnost, který se vztahuje ke specificky lidským aktivitám a je spojován především s vědomým plánováním a dosahování cílů. Souhrnně lze chování vymezit jako pozorovatelné a měřitelné, integrované reakce (svalů a žláz) člověka nebo zvířete na podněty vnitřního i vnějšího prostředí, řízené psychikou podle hotových schémat nebo vzorů.
Z knihy
