Pro fungující tržní prostředí je nezbytné, aby platný právní řád upravoval i instituty pro řešení situací krizového hospodářského vývoje či stavu obchodní společnosti, která není ve svém podnikání úspěšná, popřípadě z jiného důvodu se její fungování stává pro ekonomické prostředí, ve kterém se nachází, kontraproduktivní či poškozující jiné subjekty (zejména věřitele a ostatní soutěžitele). Nemožnost řešit takový stav firmy právní cestou by znamenala neřešitelnou situaci nejen pro firmu samotnou, ale i pro ostatní dotčené subjekty.

Setkávám se s poměrně častou představou, že neziskové organizace si nemusejí dělat starosti s plněním finančních plánů nebo přípravou výkazů, protože jejich činnost je úplně odlišná od toho, co se děje v „komerčních“ společnostech.

Představme si situaci, že jsem rodič a vejdu do  pokojíčku své ratolesti ( řekněme 7 leté). První pohled je pro mne dílem skličující, dílem šokující a dílem běsnící. Vpravo ode mne se nachází hromádka knih,

Jeden mrzák neměl nohy. Nemohl se proto na ně postavit, aby se rozhlédl po zahradě, ve které rostlo několik fíkovníků, na nichž právě dozrávaly fíky. Tolik po nich toužil. Místo toho se po rukou prodíral porostem, který jej drápal do obličeje. Přes křoví dohlédl tak na jeden krok dopředu.

Osel vezl náklad soli. Smekl se uprostřed řeky, v místě nejsilnějšího proudu. Než se postavil na vlastní, mnoho soli voda vzala sebou. Ejhle, náklad byl o hodně lehčí. Osel se přestal zlobit na řeku, její zrádné koryto a při příští výpravě na témže místě opět uklouzl. Přeci není žádný osel, aby se dřel. Tentokrát však vezl náklad hub. Houby do sebe vsákly vodu a osel neměl sílu vstát. Utonul.

Na mulláha Rasúla se obracelo mnoho lidí s různými prosbami o radu. Jednou se na něj s otázkou obrátil mládenec, který neměl příliš velkého respektu k autoritám: „Poslyš, co mám dělat, abych se mohl přiblížit Bohu?“
Rasúl odpověděl: „Chceš-li být nablízku Bohu, potřebuješ se řídit se dvěma pravidly najednou: Za prvé si vryj do paměti, že tvé snažení bude marné.“
To pro mládence nebyla uspokojivá odpověď a již se připravoval, jak pozlobí mulláha:.„A jak zní ta druhá rada?“
„Za druhé měj tolik sobě vlastní drzosti a snaž se, jako bys o prvním pravidlu vůbec nevěděl.“

Paul Watzlawick: Jak skutečná je skutečnost? Konfrontace, 1997.

Prokurátor drží ve vyšetřovací vazbě dva muže, kteří jsou podezřelí z loupeže. Důkazy proti nim ale nestačí na to, aby se případ dostal před soud. Nechá si předvést oba vězně a bez obalu jim sdělí, že k tomu, aby je obžaloval, potřebuje jejich přiznání. Pak jim vysvětlí, že když budou oba zapírat a tvrdit, že se loupežného přepadení nezúčastnili,