Jeden z determinujících činitelů psychiky. Dědičná výbava, tzv. genotyp, je v době početí souhrnem dědičných dispozic, které pocházejí z mateřského a otcovského organismu. Fenotyp jako soubor pozorovatelných vlastnsotí organismu je výsledkem dlouhodobých a složitých vztahů mezi souborem dědičných dispozic jedince (genotypu) a činiteli prostředí, ve kterém žije. Genetická výbava člověka je zakódována ve formě genů, které jsou v normálním organismu vždy přítomny dvojmo – jeden pochází od matky a jeden od otce. Žádný gen neprojevuje svou funkci zcela izolovaně, ale vždy jako jedna z mnoha součástí živého organismu, který žije v určitém prostředí. Jeden z genů se ve fenotypu může projevit výrazněji, nebo jako pouhá dílčí součást mnohagenového základu dispozice ke vzniku určité vlastnosti. Obecně platí, že mezi genetickou dispozicí a fenotypovým projevem jsou složité vztahy. Dědičnost nevytvoří hotovou, neměnnou vlastnost, ale jen předpoklad. Je dispozicí k rozvoji určitého fenotypu, který je závislý na kvalitě i kvantitě stimulů vnějšího prostředí. Míra vlivu dědičnosti a prostředí je u různých vlastností různá, mnohdy ještě dobře neprozkoumaná. Navíc se míra dědičnosti (heritabilita) obvykle určuje dosti těžko a nesnadno. Otázky dědičnosti v psychologii souvisejí s problematikou biologické a sociální determinace psychiky.
Z knihy
