Původně používané synonymum k termínu pocit, v moderním pojetí se jedná o hypotetický konstrukt označující proces reakce organismu na významné události. Uvádějí se následující složky emocí: fyziologické nabuzení, motorické projevy, jednání a subjektivní prožitek.
Z lat. moveo – hýbat; předpona „e“ (z, ze) znamená, že něco se pohybuje, vychází z nitra. Emoce vyjadřují subjektivní vztah k předmětům a jevům objektivní reality i k sobě samému, který je prožíván v široké škále od výrazně kladných, přes neutrální, až k výrazně záporným pocitům; provázejí veškeré lidské chování a činnost. Rychlost, trvání, intenzitu i převažující ladění emocionálních reakcí a stavů určuje temperament, biologicky daná substruktura osobnosti. Vznik emocí je vázán na emocionální situaci, která vyvolává v organismu psychické napětí. Ocenění situace z hlediska významu pro jedince určuje ladění emocí (obecně kladné nebo záporné); míra psychického napětí (aktivace) ovlivňuje účelnost a adekvátnost chování (aktivace pod i nad optimální úroveň nevede k účelnému chování). Vznik emocí je dále podložen a provázen neurofyziologickými procesy (důležitou roli má retikulární formace, limbický systém, talamus a hypotalamus, patrné změny jsou v krevním oběhu, v kožně galvanické reakci, v dýchání). Emoce mají také výraznou stránku, vnějšně pozorovatelnou (např. mimika, pantomimika, zčervenání, zblednutí (vhodnost projevů vzhledem k situaci). Emoce se vyznačují několika funkcemi a vlastnostmi: spolupodílejí se na připravenosti organismu k reakci na aktuální situaci, mají úzký vztah k motivaci (emoci doprovází uspokojování potřeb a sama se může stát motivem, podílejí se na regulaci chování (snaha přiblížit se nebo naopak vyhnout se nějakému objektu), vyznačují se polaritou (příjemného – nepříjemného, libého – nelibého) aj. Emoce se dělí podle různých kritérií, nejčastější je třídění od nejjednodušších k složitějším, nebo na nižší a vyšší. K nižším se řadí jednoduché emoce, které mají kratší trvání, jsou výrazně vázány na situaci vzniku a nejčastěji jsou spojeny s uspokojováním potřeb (radost, štěstí, překvapení, smutek, znechucení aj.); afekty, které mají rovněž kratší trvání a jsou situačně podmíněné, ale vyznačují se silnou až bouřlivou emoční reakcí; nálady jsou charakterizovány dlouhodobějším trváním celkového kladného nebo záporného emočního ladění a jejich vznik je (často neuvědomovaně) vyvoláván společně vnějšími podněty i vnitřními ději v organismu. Zvláštní postavení mají vášně, které se vyznačují intenzivními a dlouhodobými emočními stavy, spojenými s prožíváním dominantních hodnot člověka; mají výraznou motivační a volní stránku. Vyšší emoce (označované též jako city) se vyznačují dlouhodobým a stálým prožíváním vztahu k předmětům specificky lidských potřeb, kterým člověk připisuje zvláštní význam.
Z knihy
