Všechny finanční krize jsou výsledkem zadlužování, které se nějakým způsobem nebezpečně vzdálilo možnostem svého splacení. Nedávná finanční krize nebyla výjimkou. Vlády, které řadu soukromých dluhů dříve nebo později přímo nebo nepřímo přebírají, však současně přispívají k jejich vzniku.

Vlády samozřejmě osoby ani podniky k tomu, aby si brali půjčky, nenutí. Svou politikou daňových zvýhodnění, tj. částečným subvencováním dluhů, je však tímto směrem ve většině zemí „postrkují“.

Slovensko se stalo členskou zemí eurozóny 1. ledna 2009. Analýza prvních vlivů této změny na výkonnost slovenské ekonomiky si přirozeně vyžádala určitý časový odstup, během něhož bylo třeba vyhodnotit dostupná data. Zároveň bylo třeba při jakémkoli hodnocení ekonomických efektů vstupu Slovenska do eurozóny odlišit vliv zavedení společné evropské měny od  dopadů světové finanční krize a ekonomické recese, jimž by bývala musela slovenská ekonomika čelit i tak. Jak tedy Slováci, pohledem dvou výzkumných studií Národní banky Slovenska, hodnotí po roce a půl efekty zavedení eura? 

Pod vlivem globalizace došlo v tomto desetiletí k novému trendu ve vývoji mezd a mzdových relací. Zatímco průměrné mzdy (v reálném vyjádření) v řadě vyspělých zemí stagnovaly nebo dokonce klesaly, mzdová diferenciace rostla. Globalizace přitom zasáhla i profese, které byly v minulosti vůči ní imunní. Pokračování tohoto trendu lze očekávat i do budoucna.

Předevčírem meteorologové předvídali, že bude ve středu sněžit. A včera na okna opravdu ťukal pomrzlý déšť. Každý meteorolog vám ale řekne, že předpovědi na dobu delší než pár dnů nejsou víc než odhadem. A občas nevyjdou ani ty krátkodobé.
Ekonomové na tom nejsou o niclépe. A možná Jan Macháček není daleko od pravdy, když žádá, aby se veřejnosti omluvili za to, že nedokázali předpovědět krizi.

Když se řekne model, nemálo lidí si představí mužskou verzi modelky. Jak je to ale s modely vědeckými, konkrétně ekonomickými? Ekonomie o sobě ráda tvrdí, že je pozitivním (tedy popisuje věci tak, jak jsou), a nikoli normativním (tedy jak by věci měly být) oborem.

Krize, jak ostatně vyplývá z její podstaty, něco hubí a odstraňuje, a něčemu pomáhá se zrodit. U nás zatím převládl opatrný postoj – „aby to nebylo horší“. Chceme zadržet a vrátit vývoj. Investujeme nemalé peníze, ale do minulosti.
Krize se začala jako krize úvěru; přešla do všeobecné finanční krize; použijeme-li historické analogie, bude pokračovat jako ekonomicko-sociální krize s otázkami o tom co se vyrábí, jaká je zakázková zásoba, jak vyhovuje struktura výroby a obchodu, kolik spotřeby a jaké bylo vyvoláno uměle, jak přiměřené jsou ceny, jaké jsou podniky, zaměstnanost a mzdy; a může nastat ještě další fáze, všude rostoucí neklid mládeže, na mezinárodní scéně řevnivost etnik a národů, V. Putin varoval před svůdnou alternativou obnovit zaměstnanost zbrojením.