Pod vlivem globalizace došlo v tomto desetiletí k novému trendu ve vývoji mezd a mzdových relací. Zatímco průměrné mzdy (v reálném vyjádření) v řadě vyspělých zemí stagnovaly nebo dokonce klesaly, mzdová diferenciace rostla. Globalizace přitom zasáhla i profese, které byly v minulosti vůči ní imunní. Pokračování tohoto trendu lze očekávat i do budoucna.

Vývoj průměrných reálných mezd ve vyspělých zemí v minulosti dlouhodobě kopíroval průměrná tempa růstu produktivity práce. V tomto desetiletí se situace změnila: vývoj průměrných mezd za vývojem produktivity výrazně zaostává. Platí to nejen pro mzdy samotné, ale i pro mzdy včetně zaměstnaneckých výhod. Pomalejší růst reálných mezd provází pokračující zvyšování mzdových rozdílů mezi různými kategoriemi zaměstnanců.

Postupující mzdová diferenciace není sama o sobě nová. Mění se však její povaha a příčiny. Zatímco v minulém desetiletí souvisela s vlivem informačních technologií, zvyšujících poptávku po kvalifikovaných profesích, dnes je její hlavní důvod spojen s globalizací. Rozdíly ve mzdovém vývoji u jednotlivých profesí souvisí totiž s jejich mezinárodní „obchodovatelností“. Uvedené trendy postihují zatím především nejvyspělejší země, jejich nástup lze však postupně očekávat – s vyrovnáváním úrovně mezd s vyspělými zeměmi -  i u nás.

Příčiny změn
Podle tradiční představy se vyspělé země specializují na kapitálově náročné produkty vyžadující kvalifikovanou práci, rozvíjející se ekonomiky na produkty technologicky méně náročné. Konkurence laciných dovozů z méně vyspělých zemí ve vyspělých ekonomikách stlačuje mzdy méně kvalifikovaných pracovníků, průměrné reálné mzdy zde však pod vlivem výhod z mezinárodního obchodu rostou.
Údaje za toto desetiletí zmíněnou představu již zcela nepotvrzují. Důvodů je několik. Ohromný rozsah pracovní síly rozvíjejících se zemí zvýšil celosvětový tlak na cenu práce natolik, že se tato cena relativně, někde však i absolutně snížila. Zisky v tomto období (pomineme-li krizová léta) naopak dlouhodobě rostly, takže podíl mezd na HDP vyspělých zemích klesl, zatím podíl zisků se zvýšil. Do budoucna lze očekávat, že tento trend zůstane zachován. “Zásoby” nevyužité pracovní síly v rozvíjejících se ekonomikách jsou totiž stále rozsáhlé: jen v Číně se odhadují na 200 mil. osob.

Druhý důvod souvisí s růstem úrovně kvalifikace pracovníků v rozvíjejících se zemích. Vzdělanou pracovní silou schopnou produkovat kvalifikačně náročné výrobky již jen nedisponují bohaté země. Řada rozvíjejících se zemí v posledních letech výrazně investovala do vzdělání, a začala tak konkurovat vyspělým zemím i na náročnějších trzích. Počet absolventů inženýrských a přírodovědných oborů na univerzitách v Číně a Indii je dnes stejný jako v USA, EU a Japonsku dohromady a třikrát větší než před deseti lety. I když jejich úroveň zatím není zcela srovnatelná, postupně se zlepšuje.

Přenos pracovních míst
Přenos pracovních míst do zahraničí se tak již netýká jen “modrých límečků”, tj. manuálních průmyslových míst. Postihuje i kvalifikované profese. Zesiluje jej i pokles cen telekomunikačních služeb, který zlevňuje spojení mezi podniky a jejich zákazníky a umožňuje, aby se do zahraničí přenášely i profese považované dříve za „mezinárodně neobchodovatelné“.

Do zemí s nižšími mzdovými náklady se tak přenáší činnosti spojené se zpracováním dat, programováním nebo provozy call center, ale i lékařská diagnostika, inženýrské, designérské a právní služby, účetnictví, finanční služby nebo podnikové poradenství. Tyto služby lze totiž “dodávat” elektronicky prakticky odkudkoli na světě.  Podle mezinárodních odhadů by mohlo být v důsledku toho ve vyspělých zemích ohroženo až 30% pracovních míst ve službách. Na vývoj mezd a mzdových relací pracovníků v těchto profesích nepůsobí přitom jen jejich samotný přenos do zahraničí, ale i jeho možnost. Tak zvaná globální arbitráž práce, tj. vyrovnávání cen práce pod vlivem rostoucího obchodu, tak rychle postihuje i kvalifikovaná a lépe placená místa.

Paradoxem globalizovaného trhu práce je, že konkurenci ze zahraničí budou v budoucnu muset stále více čelit spíše kvalifikovanější profese služeb (například vysoce kvalifikovaní účetní, technologové či počítačoví programátoři), než profese jednodušší. Řada méně kvalifikovaných, mezinárodně neobchodovatelných profesí sféry služeb (především profese osobních služeb) je totiž před „outsourcováním“ svého místa do zahraničí chráněna. Vývoj mezd již tuto skutečnost odráží : tak např. v USA došlo od počátku tohoto desetiletí k poklesu průměrných mezd absolventů vysokých škol o 6%, což bylo více než zde ve stejném období činil celkový pokles průměrných mezd.

Uvedený trend dokládají i další statistiky. Ve vývoji mezd si dnes relativně lépe vedou zaměstnanci na vrcholu a spodku mzdového spektra. Ztrácejí naopak zaměstnanci ve středním mzdovém pásmu, tj. relativně kvalifikované, současně však snadno standardizovatelné profese služeb.

Globalizace je nadále výhodná
Uvedené trendy neznamenají, že tradiční pohled na mezinárodní dělbu práce již neplatí. Výhody rozvíjejících se ekonomik zůstávají nadále převážně v pracovně náročných oborech, a to alespoň do té doby, než se zvýší jejich množství kapitálu. Vyspělé země si uchovávají komparativní výhody v kvalifikačně náročných činnostech, tyto výhody však ve srovnání s minulostí začínají postupně vytrácet.
Vyspělé země jako celek budou i nadále z obchodu s rozvíjejícími se ekonomikami profitovat. Zvýšená konkurence plynoucí z mezinárodního obchodu zvyšuje růst produktivity i výroby a snižuje spotřebitelské ceny. Mzdy budou sice pod trvalým tlakem, zaměstnanci však mohou ekonomicky získat jako spotřebitelé, případně akcionáři, ať již přímo nebo nepřímo, například prostřednictvím svých penzijních fondů.
 
 
Výhledy do budoucna
Globalizace zatím nevede k tomu, že by celkový počet pracovních míst ve vyspělých zemí klesal. Promítá se sice ve změnách struktury zaměstnanosti (především poklesu podílu pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu), pracovní trhy většiny vyspělých zemí si však zatím uchovávají dostatečnou pružnost, takže pokles průmyslové zaměstnanosti je kompenzován růstem v jiných odvětvích.
Rostoucí mzdová diferenciace podmíněná globalizací však bude pokračovat. Přenos výroby do zemí s nižšími pracovními náklady bude však i nadále omezovat vyjednávací možností práce (a zvyšovat zisky podniků). Ve snaze zachovat výrobu doma budou velmi pravděpodobně odbory častěji přistupovat na nižší růst mezd. Zvyšující se příjmovou nerovnost budou podporovat i změny v relativních cenách práce a kapitálu.
Nerovné rozdělení benefitů, jež globalizace přináší, může vyvolat politické tlaky na zavedení dovozních bariér, omezení investic do zahraničí nebo zvýšení daní ze zisku. V globalizované ekonomice však tato opatření zůstávají bez účinku: mohou vést jen k přenesení podnikových centrál do „podnikatelsky přátelštějších“ zemí. Pomoci může jen lepší vzdělávání a vyšší pružnost pracovních trhů podporující vznik nových pracovních míst.

Jan Urban,
Katedra národního hospodářství,
Právnická fakulta UK