Situace, ve které je komplikováno až zamezeno uspokojování důležitých životních potřeb. Frustrace mohou ovlivňovat celou osobnost a celý život jedince. Např. frustrace potřeby kladných citových projevů a bezpečí v raném dětství rušivě zasahuje do dalšího vývoje dítěte. Odolnost vůči frustraci je u různých jedinců různá. Jde o tzv. frustrační toleranci, která vyjadřuje množství frustraci, kterou může člověk snést bez podstatného narušení svého psychosociálního a psychobiologického přizpůsobení. Lze rozlišit několik základních druhů frustrace – deprivace (nedostatek např. senzorických podnětů, pohybů, citových projevů přijímání a lásky), oddálení (k uspokojení již nyní naléhavé potřeby může dojít až později), zmaření (nezdar, ani v budoucnosti není naděje na dosažení cíle, uspokojení potřeby), konflikt (střetnutí protichůdných sil na cestě k cíli). Frustrující situace jsou pro člověka zátěží, náročnou životní situací, s níž se individuálně odlišně vyrovnává. Základními reakcemi na frustrace jsou agrese a únik (viz též obranné mechanismy, náročné životní situace).
Z knihy
