Základní typ činnosti dětského věku, význam však má i v dospívání a v dospělosti. Hra přináší dítěti řadu důležitých vývojových podnětů. Při hře se cvičí vnímání a senzomotorická koordinace (pohybové a konstrukční hry), paměť (říkanky, pexeso), fantazie (hry námětové „na něco“), myšlení (stolní hry), pozornost, posiluje se vůle. Dítě při hře získává řadu vědomostí a zkušeností v různých sociálních rolích. Hra je aktivita, která neslouží uspokojování základních biologických potřeb, ani obraně, ale výlučně potěšení. Takové „luxusní“ činnosti následují zpravidla poté, co jsou uspokojeny základní potřeby. Existuje celá řada členění her, např. hry funkční (jednoduché opakující se pohybové hry, jako např. koulení míče, ježdění s autíčky), hry konstruktivní (stavebnice, tvoření „něčeho“), hry dramatické (hra na školu, obchod), hry s pravidly. Z hlediska vývoje dítěte je např. zajímavé, jak si dítě nejprve hraje samo; následuje paralelní hra (děti si hrají nezávisle, vedle sebe, nicméně používají stejné hračky jako ostatní); hra společná (hrají společně jednu hru, podstatnější je být spolu než aktivita samotná); teprve na samém konci je hra kooperativní směřuje k určitému společnému cíli). Existují rozdíly ve hře mezi chlapci a dívkami. Ve škole mají své místo tzv. didaktické (naučné) hry, jejichž cílem je zábavnou formou rozvíjet poznávací schopnosti dítěte, rozšiřovat jeho znalosti a dovednosti.
Z knihy
