Charakteristický projev individuálních rozdílů v poznávacích procesech – ve vnímání (např. orientace na podrobnosti nebo na celek, na shody či rozdíly), ve způsobu zapamatování se informací, v myšlení (např. konkrétnost nebo abstraktnost), ve způsobu řešení problémů a rozhodování (např. impulzivnost nebo uvážlivost). Kognitivní styl můžeme chápat jako specifickou součást stylů učení (studijních stylů), která je převážně vrozená a obtížně ovlivnitelná. Styly učení v tomto případě vyjadřují postupy při učení, které jedinec v daném období preferuje, postupy charakterizované svou orientovaností, motivovaností, strukturou, posloupností, hloubkou, propracovaností a pružností. Styly učení se vyvíjejí z vrozeného základu (zejména kognitivního stylu), dále se obohacují a rozvíjejí záměrně i bezděčně. Člověk je užívá ve většině učebních situací, jsou relativně méně závislé na obsahové stránce učení. Styly učení lze diagnostikovat i pozměňovat, třebaže ne snadno.
Z knihy
