Termín používaný v psychoanalýze a příbuzný směrech jako označení převážně nevědomé množiny představ a psychických tendencí spojených určitým emočním zabarvením. V psychoanalýze je komplex projevem konfliktu mezi pudovými tendencemi a kritickou instancí superega. Komplex se na vědomé rovině projevuje napětím, úzkostí, směřující k vyústění v nějakém chování. To se často váže na chování a řešení složitých situací reků v antické tragédii. Prožívaný konflikt se jedinec snaží překonat např. racionalizací, popřením, projekcí atp. (viz též obranné mechanismy). Konkrétních podob komplexu se uvádí celá řada: S. Freudem popsaný Oidipův komplex (nevědomé erotické tíhnutí syna k matce, kdy otec je vnímán jako ohrožující soupeř se všemi následky, tj. potlačovaným přáním jeho smrtí) a jeho ženská obdoba Elektřin komplex, dále např. komplex Orestův (potlačované přání zbavit se matky), komplex Samsonův (potlačovaná touha zabít sebe, svého vnitřního vůdce), komplex Thersitův (předpokládaná ošklivost vlastního těla) aj. A. Adler tzv. „komplex méněcennosti“. Pramení z vnímané závislosti na druhých a následné snahy se jí zbavit, překonat ji, získat obdiv atp. C. G. Jung používá termín komplex jako ztělesnění archetypů. Mezi sférou vědomí a tzv. kolektivním nevědomím je sféra osobního nevědomí, tvořená komplexem. Každý archetyp se projevuje přes určitý komplex idejí, představ, prožívání a tendencí k jednání.
Z knihy
