Chování maximalizující výsledky (či prospěch) skupiny.
Spolupráce, forma sociální interakce, je spojena s vědomým úsilím o dosažení společného cíle a rozdělení si úkolů při dosahování tohoto cíle. Kooperace je významnou podobou společné činnosti. Kooperace je ovlivňována řadou činitelů, mezi nejvýrazněji působící patří: sociální činitelé (např. vliv předchozí zkušenosti, možnosti pohovořit si – komunikovat mezi sebou – zvyšuje kooperaci); věk (např. kooperativnímu řešení situací je dospívání méně nakloněno) a pohlaví (např. muži poněkud častěji než ženy vstupují do sociálních interakcí soupeřivě); zvláštnosti osobnosti a její hodnotový systém (např. spolupráci stěžuje autoritářství, bezohlednost) atd. S vyučováním ve škole se spojuje pojem kooperativní učení, jako učení prostřednictvím spolupráce s druhými lidmi. Při kooperativní hře je její výsledek závislý na spolupráci, rozdělení sociálních rolí, naplánování činnosti a dosažení společného cíle. Totéž platí i pro kooperativní učení, ale naše současná škola nevytváří příliš prostoru pro spolupráci mezi žáky, nepodporuje ji a dovednost spolupracovat prakticky neučí.
Z knihy
