Motivace – Je dynamický proces, který má složky psychické i fyziologické, vědomé i nevědomé. Motivy (pohnutky) představují vnitřní důvody či podněty pro jednání člověka, které jsou spojené s uspokojováním potřeb. Chování člověka není determinováno působením jednoho motivu, ale celého komplexu navzájem propojených motivů. Motivační procesy tvoří kauzální pozadí aktuálního chování člověka, a to jak chování obecného, tak ve vztahu k propagaci či spotřebě. Uvnitř motivačních procesů pak rozlišujeme složku aktivační, která je vlastně určitým spouštěcím mechanismem činnosti, složku směrovací a složku udržovací.
Z knihy:
Z lat. moveo- hýbat; v psychologii je motivace spojena s otázkou, proč se člověk chová právě tímto způsobem, co ho k tomu vede, co svým chováním sleduje, čeho chce dosáhnout. Motivace je proces, který vede k energetizaci (aktivaci) organismu v podobě hybných sil určitého zaměření a intenzity. Spolupodílí se (vedle poznávacích procesů a emocí) na usměrňování, regulaci chování a činnosti k dosažení určitého cíle. Stav motivace je provázen napětím, které je přímo úměrné intenzitě motivačních sil. Motivace vzniká za určitého výchozího stavu a směřuje k dosažení cílového stavu (daného více či méně jasnou představou cíle). Dosažení cíle a s ním spojené uspokojení má charakter emočního zážitku. Motivace tvoří souhrn hybných sil neboli motivů. Motiv (pohnutka) jako právě působící síla vzbuzuje, udržuje a dává směr chování. Proces motivace vzniká vždy jako výsledek interakce vnitřních (dispozičních) a vnějších podmínek. Vnější podnět, který aktualizuje motivační dispozici nebo je potenciálním prostředkem pro dosažení cíle, se nazývá incentiv (pobídka). Např.: při pociťování hladu (vnitřní stav – potřeba) člověk příjme nabídnutý rohlík (incentiv), zatímco sytý člověk tuto pobídku patrně odmítne; ale sytý člověk může přijmout nabídnutý moučník (incentiv), který vyvolává jinou potřebu (vnitřní stav), do té doby nepociťovanou. V chování se obvykle projevuje více motivů (mezi nimi může být jeden hlavní), mohou se doplňovat nebo být rozporné (konflikt motivů). Stejné motivy se mohou projevit v různém chování, podobné chování může být výsledkem různé kombinace motivů, což často ztěžuje hledání skutečných hybných sil. Motivaci si člověk musí vždy uvědomovat: někdy si uvědomuje cíl a neuvědomuje si samotné motivy, které ho k němu podněcují, někdy nechce některé motivy připustit (pro neslučitelnost s jeho morálkou či požadavky společnosti) apod. Relativně samostatnou problematiku tvoří tzv. výkonová motivace. Působení motivace je zde spojeno se snahou dosáhnout úspěchu a vyhnout se neúspěchu. Vychází se z toho, že každý člověk touží po úspěchu a s ním spojeném uznání, ale zároveň zde působí strach z neúspěchu, který motiv výkonu zeslabuje. Podle převažující výkonové tendence lze rozlišit dva typy lidí: jedni jsou orientováni na dosažení úspěchu, zatímco druzí na vyhýbání se neúspěchu.
Z knihy
