První byl Sokrates

S trochou fantazie můžeme říci, že jedním z prvních koučů byl filozof Sokrates. I on kladl svým studentům zvídavé otázky, které jim pomáhaly dobrat se pravdivého řešení nastíněných problémů či filozofických otázek. Protože však Sokrates svým tázáním provokoval k přemýšlení nejen studenty, ale i mocné muže a nezřídka nahlodával jejich vnitřní pocit důležitosti, vypil nakonec až do dna svou číši bolehlavu.

I dnes patří otázky k základním nástrojům práce koučů. A také jejich klienti pomocí odpovědí nalézají nový úhel pohledu na své problémy a neotřelé pravdy. Na rozdíl od Sokrata, dnes je cílem koučů pomáhat lidem a firmám naplnit celý jejich potenciál.

Co to znamená?

Ve slovním spojení naplnit celý potenciál jsou všechny tyto pojmy důležité. Slovník cizích slov překládá anglické slovo potency českými výrazy: síla, moc, možnost, mocnost, mohoucnost, průbojnost, pádnost, účinnost a schopnost. Můžeme si představit, že kouč je jakýsi průvodce, který pomáhá firmám a lidem najít ty nejlepší odpovědi, pravdy a řešení, a někdy i sílu dotáhnout zcela a do konce vysněné vize a projekty či uvědomit si nové možnosti rozvoje. Nebo uvěřit ve svou schopnost moci změnit zdánlivě neřešitelné situace. A udělat to pádně, někdy i průbojně a účinně. Je-li tedy cílem koučů pomáhat lidem a firmám naplnit celý jejich potenciál, mohli bychom trochu nadneseně říct, že kouč vede lidi a firmy k tomu, aby si splnili všechny svoje sny, využili beze zbytku svůj talent a uskutečnili své vize v celé jejich úplnosti. Nikoliv jen pouhý zlomek toho co chtějí, o čem sní, a co dovedou.

Na rozdíl od trenéra, či konzultanta, kteří říkají klientovi jaké jsou ty nejlepší postupy, kouč lidem neradí, jak mají věci dělat, ale vede je k tomu, aby sami našli to nejlepší řešení. A to platí pro lidi i firmy. Koučink je určen pouze pro zdravé lidi jako metoda jejich rozvoje, není to terapie.
Kořeny a historie koučinku

Kořeny koučinku můžeme nejspíše vysledovat v humanistické psychologii šedesátých let minulého století. Ta na člověka už neshlížela jako na pouhý "raneček pudů“, ale zkoumala ho jako zdravou osobnost a věřila v jeho potenciál a růst. Na základech humanistické psychologie vznikly různé další psychoterapeutické směry, ve kterých koučink také nalézá inspiraci.

Jedněmi ze zakladatelů koučování, ke kterým se hlásí či z nich čerpá celá řada českých koučů, jsou Američan Timothy Gallwey a Angličan Sir John Whitmore. Oba se léta zabývali metodami zvyšování osobní i profesní výkonnosti lidí. V posledních dvaceti letech Gallwey propaguje myšlenkový přístup nazvaný „Inner Game“(vnitřní hra). Vymyslel rovnici V (výkon) = P (potenciál) - i (interference). Ze spolupráce Gallweye a Whitmora vznikl jeden ze základních pracovních nástrojů koučování. Přehledný systém otázek provázaný s dalšími metodami vedení lidí, který J. Whitmore nazval GROW (Goals - cíle, Reality - realita, Options - možnosti řešení, Will - vůle, akční plán), podle toho jakými fázemi vývoje klient při koučování prochází. Kouč pracující tímto způsobem, vede klienta k odpovědím, kterými si klient ujasní své cíle, vize či projekty a nakonec najde cestu jak je dobře uskutečnit.

Podstata koučování však není v modelu GROW. Podstata koučování je v tom, že díky dobře kladeným otázkám si klient dělá „jasno“ . Díky tomu je pak schopen a ochoten kvalitně se rozhodovat o dalším postupu, a za toto rozhodnutí přijímá plnou zodpovědnost. Kvalitní rozhodování následně přispívá k vysoké kvalitě a kvantitě výsledků při zachování dalších klíčových parametrů naší výkonnosti, jako jsou rozvoj a radost.

Pokračování článku naleznete na stránce koucinkcentrum.cz/koucink-obecne