Řádu podléhá strom, přestože tu jsou zároveň kořeny, kmen a větve a listí a plody, a řádu podléhá člověk, přestože má rozum a srdce a nevykonává jen jednu funkci, jakou je například obdělávat pole či udržovat rod, nýbrž je zároveň tím, kdo obdělává i kdo se modlí, tím, kdo miluje i lásce vzdoruje, tím, kdo pracuje i odpočívá a naslouchá večerním zpěvům. Někteří lidé však postřehli, že v slavných říších panoval řád. A hloupost logiků, historiků a kritiků je přivedla k přesvědčení, že otcem slávy v těch říších byl jejich řád, kdežto já tvrdím, že řád i sláva tu byly pouze plodem horoucnosti. Abych vytvořil řád, musím vytvořit tvář, která je milována. Pro ně však je řád konečným cílem a po všech rozpravách a zdokonalování jim z něho zbude hlavně úspornost a prostota. A co se dá těžko vyslovit, to prostě vynechají, ačkoli vyslovit se nedá právě to, na čem skutečně záleží, a ještě nikdy jsem nepotkal profesora, aby mi dokázal prostě říci, proč mám rád vítr pod hvězdným nebem pouště. Na užitkovém se všichni shodnou, neboť řeč, jež vyjadřuje užitkové, je snadná. Nemusím se bát, že by mi někdo vyvrátil, když řeknu, že tři pytle ječmene platí víc než jeden. Myslím si však, že lidem poskytuji něco víc, když je někdy nutím kráčet pod hvězdným nebem pouště a pít tak onen nápoj, kterým se člověku otevírá prostor.
Antoine de Saint Exupéry, Citadela, Praha 1994, str.119

Karavana císaře projížděla vesnicí a císař spatřil starého muže, jak hloubí jámu, aby do ní zasadil fíkovník. Císař zastavil karavanu, přivolal si k sobě starce a optal se jej: Proč se tak namáháš? Vždyť máš věk, který ti neumožní jíst ovoce z tohoto stromu.
Stařec se usmál: Můj císaři, když Bůh bude chtít, abych jej ochutnal, ochutnám jej. Když Bůh rozhodne jinak, tak ovoce budou sklízet mé děti.

Byl jednou jeden muž, který každých deset minut tleskal rukama. Když se ho zeptali, proč tak činí, odvětil:
No přeci, abych zaplašil slony
Slony? Vždyť tu žádní nejsou!
No, tak vidíte.

Paulo Coelho: Alchymista. Argo, 1999, str.33

Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, aby se ho zeptal na Tajemství štěstí. Syn putoval čtyřicet dní pouští, až došel k nádhernému hradu, tyčícímu se na vysoké hoře. Tam žil Mudrc, kterého hledal.
Nebyl to však žádný světec. Když náš hrdina vstoupil do hradního sálu, uviděl tam čilý ruch; kupci přicházeli a odcházeli, lidé po koutech se bavili, malý orchestr vyhrával příjemné melodie a byla tam bohatá tabule s nejchutnějšími jídly kraje. Mudrc s každým porozprávěl a mladík musel čekat dvě hodiny, než na něho přišla řada.

Podle Edwarda Bona

Jednoho dne žádal lichvář na obchodníkovi okamžité vrácení dluhu, nebo jeho mladou dceru za manželku. Dcera, když slyšela tento požadavek, byla zdrcená. Lichvář se tvářil velkoryse a že nechá na osudu, aby rozhodl. Navrhl, že z cestičky, kde jednali, vezme černý a bílý kamének a dá je do váčku. Vytáhne-li dcera černý, musí si ho vzít, nebo otec půjde do vězení. Vytáhne-li bílý, odpustí jejímu otci dluh a nebude po ní chtít svatbu.

Jeden mrzák neměl nohy. Nemohl se proto na ně postavit, aby se rozhlédl po zahradě, ve které rostlo několik fíkovníků, na nichž právě dozrávaly fíky. Tolik po nich toužil. Místo toho se po rukou prodíral porostem, který jej drápal do obličeje. Přes křoví dohlédl tak na jeden krok dopředu.

Osel vezl náklad soli. Smekl se uprostřed řeky, v místě nejsilnějšího proudu. Než se postavil na vlastní, mnoho soli voda vzala sebou. Ejhle, náklad byl o hodně lehčí. Osel se přestal zlobit na řeku, její zrádné koryto a při příští výpravě na témže místě opět uklouzl. Přeci není žádný osel, aby se dřel. Tentokrát však vezl náklad hub. Houby do sebe vsákly vodu a osel neměl sílu vstát. Utonul.

Paul Watzlawick: Jak skutečná je skutečnost? Konfrontace, 1997.

Prokurátor drží ve vyšetřovací vazbě dva muže, kteří jsou podezřelí z loupeže. Důkazy proti nim ale nestačí na to, aby se případ dostal před soud. Nechá si předvést oba vězně a bez obalu jim sdělí, že k tomu, aby je obžaloval, potřebuje jejich přiznání. Pak jim vysvětlí, že když budou oba zapírat a tvrdit, že se loupežného přepadení nezúčastnili,