Čt24052012

23:12:34

Dvě kapky oleje

Paulo Coelho: Alchymista. Argo, 1999, str.33

Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, aby se ho zeptal na Tajemství štěstí. Syn putoval čtyřicet dní pouští, až došel k nádhernému hradu, tyčícímu se na vysoké hoře. Tam žil Mudrc, kterého hledal.
Nebyl to však žádný světec. Když náš hrdina vstoupil do hradního sálu, uviděl tam čilý ruch; kupci přicházeli a odcházeli, lidé po koutech se bavili, malý orchestr vyhrával příjemné melodie a byla tam bohatá tabule s nejchutnějšími jídly kraje. Mudrc s každým porozprávěl a mladík musel čekat dvě hodiny, než na něho přišla řada.

Mudrc pozorně vyslechl, co ho k němu přivádí, ale řekl, že právě teď nemá čas, aby mu Tajemství štěstí vyložil. Vybídl ho, ať se jde zatím projít po paláci a vrátí se za dvě hodiny.
„Chci tě ale o něco poprosit“, dodal Mudrc a  podal mladíkovi lžičku, na níž ukápl dvě kapky oleje. „Vezmi s sebou tuhle lžičku a dej pozor, aby se ti cestou olej nerozlil.“
Mladík tedy chodil nahoru a dolů po palácových schodištích a ustavičně přitom upíral zrak na lžičku. Za dvě hodiny se vrátil k Mudrcovi.
„Tak co,“ zeptal se ho Mudrc, „viděl jsi ty perské koberce v mé jídelně? Viděl jsi zahradu, kterou mistr zahradník budoval deset let? Všiml sis těch nádherných rukopisů v mé knihovně?“
Mladík zahanbeně přiznal, že neviděl nic. Dbal jen o to, aby nerozlil olej, který mu Mudrc svěřil.
„Tak jdi zpátky a prohlédni si divy mého světa“, řekl Mudrc. „Nemůžeš důvěřovat člověku, jehož dům neznáš.“
Mladík už klidněji vzal lžičku a znovu se vydal na procházku, všímaje si tentokrát všech uměleckých děl na stropě i na stěnách. Uviděl zahrady, hory vůkol, líbezné květiny, poznal vytříbený vkus, s nímž všechna ta umělecká díla patřičně rozmístili. Když se vrátil k Mudrcovi, vylíčil mu dopodrobna vše, co viděl.
„Kde jsou ale ty dvě kapky oleje, co jsem ti svěřil?“ zeptal se Mudrc.
Mladík pohlédl na lžičku a viděl, že je rozlil.
„Tak tohle je jediná rada, kterou ti mohu dát“, řekl nejmoudřejší ze všech mudrců. „Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce.“


Co k tomu dodat?

Obchodníci vědí,  že musí myslet na sebe a svůj prospěch. Jenže to nemohou dosáhnout, když nemyslí na zákazníka. Potřebují umět být ve své hlavě a nezapomenout na svůj cíl, zároveň musí být v hlavě druhého – svého zákazníka. Manažer také potřebuje skloubit několik obtížně slučitelných orientací.  Například potřebuje umět být věcný i vztahový. Mít v každém okamžiku na zřeteli cíl i cestu k němu. Mít etické cíle nestačí. I cesta musí být etická. A na takové cestě je to o kráčení s někým. Společně kráčíme k cíli.

Ukázka z knihy Manažerské příběhy

________________________________________________________________________________________________________________

Příběh o dvou kapkách oleje mi jako první evokoval myšlenku „je to otázka věku a životních zkušeností nebo jejich individuálního postoje?“. Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem byl náchylný přijmout odpověď, že je to obojí. A manažerská praxe mi to jen potvrzuje. Měl jsem a mám tu možnost být součástí projektů transformace, restrukturalizace nebo modernizace firem. Většinou je to o optimalizaci a zefektivnění procesů, nákladů a nastavení měřitelných výkonnostních cílů, parametrů. Tato „technologická“ část je však jen jednou stránkou celého procesu. Ta druhá část je o lidech, kterých se to týká, o vztazích, o etice a morálce, o osobním příkladu a souladu slov s činy manažera. Na začátcích mé manažerské cesty jsem měl tendenci preferovat ten první aspekt, s vědomím, že ten druhý rozměr je jakousi samozřejmostí. Po letech náročných a úspěšných projektů, ale i selhání, mohu říct, že katalyzátorem ale i „úzkým hrdlem“ každé takové změny je právě cesta, způsob, jakým ji jako manažer realizuji. Nebylo jednoduché naučit se sledovat výkonnost procesů a „čísla“ a zároveň dokázat nadchnout lidi, táhnout je svou myšlenkou, vizí. Pomohlo mi postupné uvědomění, že je to o vyvážení odhodlanosti, odbornosti a manažerské zdatnosti, přiměřeném sebevědomí a pokoře.

RNDr. Ivan Rusko
HR manažer
APOLLO Zdravotná poisťovňa, a.s. Bratislava