Řádu podléhá strom, přestože tu jsou zároveň kořeny, kmen a větve a listí a plody, a řádu podléhá člověk, přestože má rozum a srdce a nevykonává jen jednu funkci, jakou je například obdělávat pole či udržovat rod, nýbrž je zároveň tím, kdo obdělává i kdo se modlí, tím, kdo miluje i lásce vzdoruje, tím, kdo pracuje i odpočívá a naslouchá večerním zpěvům. Někteří lidé však postřehli, že v slavných říších panoval řád. A hloupost logiků, historiků a kritiků je přivedla k přesvědčení, že otcem slávy v těch říších byl jejich řád, kdežto já tvrdím, že řád i sláva tu byly pouze plodem horoucnosti. Abych vytvořil řád, musím vytvořit tvář, která je milována. Pro ně však je řád konečným cílem a po všech rozpravách a zdokonalování jim z něho zbude hlavně úspornost a prostota. A co se dá těžko vyslovit, to prostě vynechají, ačkoli vyslovit se nedá právě to, na čem skutečně záleží, a ještě nikdy jsem nepotkal profesora, aby mi dokázal prostě říci, proč mám rád vítr pod hvězdným nebem pouště. Na užitkovém se všichni shodnou, neboť řeč, jež vyjadřuje užitkové, je snadná. Nemusím se bát, že by mi někdo vyvrátil, když řeknu, že tři pytle ječmene platí víc než jeden. Myslím si však, že lidem poskytuji něco víc, když je někdy nutím kráčet pod hvězdným nebem pouště a pít tak onen nápoj, kterým se člověku otevírá prostor.
Antoine de Saint Exupéry, Citadela, Praha 1994, str.119

Co vlastně říká berberský vládce svému synovi?

„Páni profesoři managementu“ nám říkají, že jen to, co měřím, řídím. Měřit, měřit, měřit je odpovědí na naše nejistoty. Až se bojím říci něco jiného, kacířského slovy berberského vládce. Peter Senge, jeden z autorů koncepce učící se organizace, se manažerů provokativně ptal, zda řídí své děti. Po chviličce váhání následovala odpověď, že ne, načež to uzavřel: „Jak si tedy můžete myslet, že řídíte své firmy?!“ Starý berberský vládce to artikuluje srozumitelně: To, co se dá měřit velmi přesně, není tak důležité jako to, co až tak dobře změřit nelze.
Věda je analýze a napravování jednoho omylu druhým. Není o tvorbě tváře, která je milována. Není o přáních, cílech či vizích. A to co chceme a máme rádi či milujeme, je daleko důležitější než tři pytle ječmene, které lze brzo spotřebovat. Management, resp.vůdcovství z tohoto hlediska je více uměním než vědou.
Co si představit pod horoucností v managementu? Jedna z vět vůdcovství zní, že nelze se ohřát od něčeho chladnějšího. Horoucnost není o nadšení, které dříve či později pomine. Horoucnost je zaujetí. Horoucnost je vášeň, vůle, kterým vize dává směr. A bez takové horoucnosti není možné mít říši nebo firmu, která kráčí vstříc své budoucnosti. A právě něco takového říká berberský vládce svému synovi.

________________________________________________________________________________________________________________

Prostor, řád, horoucnost, vášeň, vůle, vize, to vše je velmi důležité ať už v životě člověka, firmy, regionu či státu. Pokud se na tato slova podívám z pozice manažerských hodnot, jistě budete se mnou souhlasit, že jsou pro chod firmy velmi důležitá. Vrcholový manažer musí dát firmě určitý řád, směr, prostor svým kolegům v managementu realizovat vizi a cíle firmy, umět rozvíjet jejich schopnosti. Určitě také hodnocení manažerů se dá ve většině případů definovat přesně měřitelnými hodnotami, ale právě i ty neměřitelné ukazatele jsou velmi důležité – jakou vytváří člověk atmosféru ve svém okolí, s jakou horoucností pracuje, zda lidé chtějí s Vámi spolupracovat. Od manažerů a zaměstnanců firmy musí být cítit  právě ta horoucnost – vášeň – pevná vůle dosahovat pozitivních výsledků pro firmu. Mohu potvrdit, že vždy když je cítit pozitivní zapálenost pro dobrou věc, pracuje se skvěle a lidé to vycítí. A to je jeden z hlavních úkolů manažera, dokázat strhnout lidi, přesvědčit je, že to, co děláme je dobré a naše úsilí bude korunováno úspěchem a spokojeností jak akcionáře, tak zaměstnanců firmy.
Vzpomínám si, že jednou chtěl se mnou nutně mluvit jeden z našich potenciálních zákazníků, který mi řekl:
„Jakmile jsem vstoupil do Vaší firmy, cítil jsem pozitivní náboj, který byl umocněn usměvavými lidmi, které jsem potkával, a jejich profesionálním vystupováním“.
Musím říci, že hned jednání probíhalo s pozitivní vášní a vůlí dohodnout se na vzájemné spolupráci.
Dále jsem ze zkušenosti přesvědčen, že když lidé pracují s čistými úmysly pro dobro firmy, musí se výsledky projevit. Samozřejmě firma je ozubené soukolí, kde jakmile zuby do sebe správně nezapadají, vznikají problémy, které oddalují pozitivní výsledky.
Když spolupracujete s lidmi na určitém úkolu, mapujete jejich výsledky, jejich přístup k práci, jak jsou ochotni obětovat i čas ze svého osobního volna pro dotažení například vývoje nového výrobku, poznáte poměrně dobře, s jakou horoucností – vášní – vůlí přistupují ke své práci, k plnění svých úkolů.
Jednou jsem slyšel od úspěšného manažera: „Já vlastně toho moc neumím, pouze zorganizovat dohromady správné lidi na správná místa“. Opět chápu, že „správné lidi“ znamená lidi s vášní a vůlí chtít něco dokázat v tom, co umí, čili být naprosto efektivní ve svěřeném pracovním zařazení.
Jsem přesvědčen, že staré dobré „pomáhej druhým“ (zase mám samozřejmě na mysli s vášní a vůlí), znamená  pro firmu něco velmi důležitého. Ze zkušenosti vím, že pokud si ve firmě lidé navzájem pomáhají, vyvolává to pozitivní náboj v jejich myšlení, přístupu k práci, jednoho k druhému. Samozřejmě dobrá vůle nesmí být jedinci zneužívána. Nesmím mít strach přijít za druhým člověkem, že od něj něco chci, aby mi pomohl či abychom společně řešili vzniklý problém.
Bez horoucnosti – vášně a vůle - nemůže jakákoli firma kráčet vstříc své pozitivní budoucnosti.
Každý zaměstnanec firmy od top manažera po uklízečku si musí večer říci s čistým svědomím „dnes jsem odvedl dobrou práci“.

Ing. Milan Macholán, generální ředitel První brněnské strojírny Velká Bíteš