Karavana císaře projížděla vesnicí a císař spatřil starého muže, jak hloubí jámu, aby do ní zasadil fíkovník. Císař zastavil karavanu, přivolal si k sobě starce a optal se jej: Proč se tak namáháš? Vždyť máš věk, který ti neumožní jíst ovoce z tohoto stromu.
Stařec se usmál: Můj císaři, když Bůh bude chtít, abych jej ochutnal, ochutnám jej. Když Bůh rozhodne jinak, tak ovoce budou sklízet mé děti.
Uběhlo několik let a císař znovu projížděl vesnicí a hned se upamatoval na dávnou příhodu, když spatřil starce. Stařec nečekal na vyzvání a vzal koš plný fíků a vydal se k císaři: Můj císaři, přijměte první fíky, ze stromu, který jsem sázel. Císař byl potěšen a nařídil naplnit koš zlatem.
Sousedova žena, která vše sledovala, běžela domů a vybídla svého muže: „Naplň alespoň tři koše fíky a dones je k císaři.“ A sama pro sebe oddechla: „Ještě, že včera nás příbuzní jimi podarovali. Dostane se nám místo nich zlata.“ Ovšem císař se rozlítil na muže, který nic nepochopil a nechal jej svým doprovodem spráskat a sprškou fíků vyprovodit..
Převyprávěno dle Bradleye R. Bleefelda a Roberta L.Shooka, 1999, str.41
Co k tomu říci?
Chudák spráskaný muž. Pro něj to vše byla otázka štěstí a smůly. Zase někdo měl více štěstí než rozumu a snadno si přišel k bohatství, zatímco on za stejné utržil rány.
Možná většina lidí vidí v manažerech ty, kteří si ke svému koši zlata přišli lehce a nezaslouženě.
Jenže manažer neví dne a hodiny, kdy může být odvolán a své dílo nedokončit. Nemůže si však dovolit opatrnost či šetřit se, protože kdoví, jak to vše dopadne. Manažer se musí vložit do svého díla bezezbytku, i když ví, že to nebude on, kdo sklidí ovoce.
________________________________________________________________________________________________________________
Je to pro mne stále se opakující příběh soukromého i pracovního života. Pro život i práci se vždy snažím mít svou vizi v kombinaci s vědomím, že čas, který pro její realizaci mám je limitován (a to nejen délkou pracovního kontraktu a finančními možnostmi rozpočtu , ale také zdravím, podporou vlastní rodiny, štěstím a větou strace s tohoto příběhu : „Když Bůh bude chtít, abych jej ochutnal, ochutnám jej“).
Nejvýrazněji jsem si „sklizeň fíků“ mohl vychutnat spolu se svými kolegy v jedné B2B společnosti, na počátku milenia, kdy jsme ze 33 zemí světa skončili stříbrní z pohledu celosvětových firemních výsledků. Předcházelo tomu však pětileté „ sázení fíků“ na polích (v regionech) kde naše plody znali pramálo a my byli právě těmi první farmáři. Měli jsme však odhodlání a sílu pro vypěstování kvalitních plodů a já vedl tým farmářů (obchodníků), kteří vždy věřili tomu, že naše fíky (produkty) budou ty nejsladší a císaře (naše zákazníky) nasytí.
Velmi často a to zejména po prvních dvou letech našeho „ sázení“ jsme potkávali „ sousedy“ z tohoto příběhu, kteří chtěli k bohatství z fíků přijít velice snadno, jenže čas a naše nasazení ukázalo, které fíkovníky se trpělivou péčí rozrostou do velkých plantáží a které naopak nevydrží nápory větru a změn počasí a nebudou nikdy plodit výborné ovoce.
A tak jsme během pěti let zejména rozvíjeli prodej svých produktů, ale také trpělivě sledovali konkurenční firmy, které věřily ve snadné zbohatnutí. Proto jsem měl i to štěstí kupovat nejen společnosti, které se velmi úspěšně prosazovaly na malých regionálních trzích, ale i ty, jejichž majitelé viděli ve svém podnikání pouze krátkodobý zisk bez jasné vize do budoucna jak pro sebe, tak i pro své děti.
Dnes je tato firma na špici jak v produktech, tak ve finančních výsledcích. Její obchod řídili a řídí moji nástupci, kteří rozvíjí předchozí zkušenosti celého týmu a já mám tu jedinečnou možnost sledovat jejich úspěchy a radovat se z nich.
Vždy mi ale v uších zní slova našeho bývalého generálního ředitele: “ Tomu, co děláte musíte věřit, věřte svým lidem a pracujte tak, abyste se za svou práci nemuseli stydět, přestože se z výsledků nemusíte radovat vy. Stále ale máte možnost radovat se ze svého života“.
Miloš Hodač
Key Account Manager
Medicover
