Jistě jsme si nejen v poslední době všichni povšimli, že v celém terciálním neziskovém sektoru – ať již se jedná o sport,kulturu,zdravotnictví,školství,samosprávu,politiku nebo charitu – se zvláště v této hospodářsky kritické době takřka na každém kroku a v každé vyslovené větě používá ono kouzelné slovo „sponzor“ a „sponzoring“. Ano, můžeme jen souhlasit, vždyť bez těchto více či méně anonymních podporovatelů a příznivců dané zájmové nebo profesní oblasti by tato někdy ani nemohla vůbec ekonomicky existovat. Je však nezbytné se významně zamyslet nad vlastním správný ekonomickým (a tedy i daňovým) efektem, obsahem i významem těchto pojmenování. Současná česká legislativa totiž ani ve svém jediném zákoně nevymezuje pojem „sponzorování“ (jedná se tedy o určitý „slangový“ výraz) a občanský zákoník i daňové zákony obsahují pouze pojem „DAR“ –jež je odpočitatelný od základu daně z příjmu např. „pro účely tělesné výchovy a sportu“ a „REKLAMA“ – resp.příjem z prodeje reklamy., - jako jediná východiska pro praktickou aplikaci v podmínkách podnikatelského prostředí v ČR. Za dané situace v mnohých případech existuje zřetelná nejasnost, zda pojem sponzorování zahrnuje zmíněný typ daru nebo prodej reklamy, což může představovat posléze poměrně fatální následky právě v ekonomické,resp. i daňové oblasti na obou smluvních stranách.
Jako příklad uvádím názory světově uznávaných odborníků např. z oblasti sportovního marketingu, kteří vymezují sponzorování sportu následovně:
Bruhm, M., m. (1991): „Sponzorování lze definovat jako připravenost peněžních, věcných prostředků nebo služeb ze strany podniků pro osoby nebo organizace ve sportovní, kulturní nebo sociální oblasti, které slouží k dosažení podnikatelských marketingových a komunikačních cílů. Jedná se o specifickou formu partnerství, ve které sponzor a sponzorovaný dosahují svých cílů pomocí toho druhého. Vstup do partnerství se vyjadřuje prostřednictvím sponzorování, ve kterém jsou smluvně regulovány výkony a protivýkony obou partnerů.“
Muili, J., Hardy, S.,Sutton, W.A. (1993): „ Termín sponzorování bývá požíván k popisu rozmanitých činností spojovaných s marketingovými aktivitami. Mnohé ze zmíněných marketingových aktivit popisovaných jako sponzorování představují ve skutečnosti dohody o propagačních licencích. Propagační licence mohou být definovány jako získávání práv. Práva jsou spojena s produktem nebo událostí se záměrem získat z těchto produktů nebo událostí užitek. Mohou zahrnovat prodejní příležitosti, prodej vysílacího času, prodej jména sponzora v názvu akce, aktivity V.I.P. Smlouvy o propagační licenci zahrnují následující opatření a užitky:
• Právo používat logo, jméno, obchodní značku a grafickou prezentaci označující spojení s produktem nebo událostí. Tato práva mohou být používána v reklamě, propagaci, publicitě nebo jiné komunikační aktivitě používané kupujícím,
• Právo na název událostí nebo zařízení,
• Právo používat různá označení ve spojení s produktem, událostí, taková jako „oficiální sponzor“, „oficiální dodavatel“, „oficiální produkt“,
• Právo na služby nebo právo používat koupený produkt v souladu s produktem nebo událostí,
• Právo provádět propagační aktivity ve spojení s licenční dohodou, jako jsou hry o zisk nebo prodejní akce“.
Pitts, B.G., Stotlar, D.K. (1996): Sponzorování nabízí mnoho zřetelných výhod jdoucích nad většinu konvenčních reklamních technik. Reklama podává přímou komerční zprávu, zatímco sponzorování se dostává k lidem z různých zdrojů. Sponzorování zahrnuje i společnost, která je připravena učinit závazek a podporu nějaké činnosti, to znamená, že se v této činnosti orientuje více na lidi než na reklamní návrhy. Sponzorování je také časově trvalejší ve svých závazcích“.
Z uvedeného vyplývá, že tito autoři chápou obecně sponzorování jako obchodní činnost, kdy do kultury, školství, zdravotnictví, politiky, sportu či charity vložené prostředky finanční a materiální jsou spojovány s marketingovými a komunikačními cíli „sponzora“ (např. zvýšení známosti firmy, zvýšení obratu prodeje, změna image firmy). Do obchodní činnosti samozřejmě spadá prodej reklamy, nikoli dary. Nicméně česká právní, a zvlášť daňová praxe je v tomto směru známá právě řadou některých protichůdných přístupů. Jak se tedy orientovat v bludišti pojmů tohoto druhu a jejich významů ? Co psát do obsahu tzv. „sponzorských“ smluv ?
1. Reklama
Jedná-li se o prodej reklamy, poskytuje příjemce příspěvku sponzorovi po určitou dobu reklamu nebo další protivýkony směřující do oblasti komunikace a marketingu. V praktické oblasti kultury,politiky,charity nebo sportu se mluví především o prodeji reklamy. Sponzorovi – tedy zadavateli reklamy je po určité období poskytována propagace jeho jména, obchodní značky. Jedná se tedy o poskytnutí služby, která je pro příjemce jakožto neziskovou organizaci vždy předmětem daně z příjmů, a pro poskytovatele je daňově plně uznatelným nákladem. Příjmy z reklamy jsou smluvně vyjádřeny na základě smluvního vztahu dle obchodního zákoníku a jsou kvalifikovány jako jakési podnikatelské aktivity „neziskových organizací“. Příjmy z reklam jsou podle zákona o daních z příjmů vždy předmětem daně u právnických osob, jež nejsou založeny za účelem podnikání., týká se to hlavně občanských sdružení (kterými jsou tělovýchovné jednoty,sportovní kluby,kulturní agentury.zdravotnická zařízení,školy apod..). Další ust. tohoto zákona zvýhodňuje daňový režim nepodnikatelských subjektů, tyto mohou snižovat zjištěný základ až o 30% maximálně o 3 mil. Kč, používají-li tyto prostředky ke krytí nákladů souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně. V případě, že 30% snížení činí méně než 300 000,- Kč, lze odečíst částku ve výši 300 000,- Kč, maximálně však do výše základu daně.
Hlavním zdrojem příjmů většiny např. sportovních klubů v ČR jsou právě z reklamní činnosti. To znamená, že hlavním úkolem vedení sportovního klubu je nabídnout atraktivní nabídku sponzoru, aby jej zaujal více než konkurenční kluby. Nabídky sportovních klubů se liší, závisí na velikosti klubu, popularitě sportu, regionu. Je tedy nanejvýš žádoucí touto formou získat maximum nezbytných finančních zdrojů pro hlavní „neziskovou“ činnost daného klubu, ale současně je taktéž zcela nezbytné „uhlídat“ i výši potencionálního základu daně – neboť při převýšení nezdanitelného základu 300 000,-Kč z každé další získané 1 Kč nad tuto hodnotu je sportovní klub povinen odvést daň z příjmů dle platné sazby pro právnické osoby – pokud neuplatní dostatečnou výši prokazatelně vynaložených výdajů přímo na vlastní realizaci této reklamy (příjem ze zaplacené reklamní plochy na mantinelu zimního stadionu mínus náklady na její zhotovení a umístění… apod..)
2. Dar
Darování je bezúplatné nabytí majetku peněžité i nepeněžité povahy. Dárce neočekává za dar protihodnotu a obdarovaný tuto hodnotu neposkytuje. Dar není pro dárce daňově uznatelný náklad. U daně z příjmu fyzických osob je uvedeno, že poplatník může od základu daně odečíst hodnotu darů, poskytnutých obcím, krajům, organizačním složkám státu a právnickým osobám se sídlem na území České republiky na financování vědy, vzdělání, výzkumných a vývojových účelů, kultury, školství na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže na ochranu zvířat, na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární, charitativní, náboženské nebo pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, politickým hnutím na jejich činnost, fyzickým osobám s bydlištěm na území ČR provozujícím školské a zdravotnické zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat na financování těchto zařízení, dále fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky které jsou poživateli částečného nebo plného invalidního důchodu, na rehabilitační a protetické pomůcky, nehrazené zdravotními pojišťovnami, a na majetek usnadňující těmto osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání, pokud úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období přesáhne 2% ze základu daně anebo činí alespoň 1000,-Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10% ze základu daně.
U daně z příjmů právnických osob může poplatník od základu daně odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím, krajům, organizačním složkám státu a právnickým osobám se sídlem na území České republiky na financování vědy a vzdělávání, výzkumných a vývojových účelů, kultury, školství na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže na ochranu zvířat, na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární, charitativní, náboženské nebo pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat na financování těchto zařízení, dále fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky, které jsou poživateli částečného nebo plného invalidního důchodu, na rehabilitační a protetické pomůcky, nehrazené zdravotními pojišťovnami, a na majetek usnadňující těmto osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání, pokud hodnota darů činí alespoň 2000,-Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 5% ze základu daně. Tento odečet nemohou uplatnit poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání.
Z uvedeného je patrné, že dary je možno poskytovat pouze víceméně právnickým osobám v oblasti sportu,kultury,vědy,školám,charitním zařízením,politickým stranám a hnutím apod… Tímto způsobem např. bohužel nelze podporovat individuální sportovce. Smluvní vztahy je třeba řešit s příslušnou právnickou osobou, např. sportovním klubem, jehož je sportovec členem s odkazem na dispoziční právo s uvedeným darem.
Dárce na rozdíl od sponzora neziskové organizaci dává jasně najevo, že podporuje činnost organizace bez ohledu na další možné výhody pro firmu.
Každý výše vyjmenovaný příjemce daru, pokud přijatý dar nepodléhá dani z příjmu, by měl podat přiznání k darovací dani, a to i tehdy, jestliže je od darovací daně osvobozen.
Dalšími formami v rámci obecného „sponzorování“ jsou :
- veřejné sbírky., nejčastěji se tak přispívá na konkrétní projekt dané neziskové organizace. Veřejnou sbírkou podle zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel, zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy nebo sportu, nebo ochrana kulturních památek, tradic nebo životního prostředí. Sbírku je oprávněna konat pouze právnická osoba. Sbírku lze realizovat několika způsoby – shromažďováním příspěvků na předem vyhlášeném zvláštním bankovním účtu, sběracími listinami, pokladničkami, prodejem předmětů, prodejem vstupenek, či pronájmem telefonní linky. Veřejnou sbírkou jsou také tzv. dárcovské SMS (DMS). Veřejnou sbírkou podle tohoto zákona však není shromažďování finančních prostředků, které konají organizace mezi svými členy za účelem dosažení prostředků k plnění svých úkolů. Veřejnou sbírkou není ani shromažďování finančních prostředků církvemi a náboženskými společnostmi k církevním a náboženským účelům, pokud se koná v kostelech, modlitebnách a jiných místech určených k provádění náboženských úkonů, bohoslužeb a obřadů.
- benefiční akce., kdy dárci prostřednictvím zaplacení vstupného na kulturní, zábavní či sportovní akci přispívají na dobročinné aktivity. Specifickou formu těchto akcí představuje prodej výrobků či služeb, kdy firma či organizátor poukazuje celý zisk nebo jeho část na dobročinné účely. Dárce tak přispívá samotným zakoupením daného produktu.Pořádá-li nezisková organizace akci a vstupné "zahrnuje" sponzorský příspěvek, jde o příjmy z vlastní činnosti, které podléhají dani z příjmů. Podobně při prodeji předmětů se upozorňuje na skutečnost, že zákazníci zakoupením přispívají na dobročinné účely, jde o příjmy z vlastní činnosti a zisk je zdaněn.
Velmi častou chybou v současné nikoliv pouze podnikatelské praxi je skutečnost, že obě smluvní strany se sice lehce dohodnou na výši příspěvku (mohou jím být nikoliv nejen finanční prostředky), avšak již následně marně hledají příslušný právní nástroj, jako tento záměr prakticky naplnit, aby bylo dosaženo „plné ekonomické spokojenosti“ na obou stranách – tedy u dárce možnost plnohodnotně zahrnout do daňově uznatelných výdajů a u příjemce zase nevytvořit potencionální základ daně z příjmů ( při nemožnosti odečíst jakékoliv vynaložené výdaje), a tudíž hrozbu následné daňové povin-nosti, paradoxně právě z opakovaně přijatého „tzv.sponzorského příspěvku“.
Je tedy naprosto nezbytné, aby vždy především příslušný manažer a statutární zástupce neziskové organizace v jedné osobě měl pokaždé prostor i podmínky k rozhodování o způsobu přijetí každé podobné „sponzorské“ finanční částky, ve vztahu nikoliv pouze k možnostem dané organizace a vždy za každou cenu (systém : kdo zaváhá,nebere…), ale především hlavně k jejím finančním,daňovým i ekonomických aspektům.
