Situace, ve které se zvyšují nároky a požadavky na jedince nebo jsou ztíženy podmínky jeho života. Patří k nim stres (zátěž), frustrace a konflikt. Zátěží může být pro člověka jednotlivá situace (špatná známka ve škole), ale i dlouholetý „životní shon“. Naplňování kterékoli lidské potřeby může být komplikováno a vede ke vzniku a působení náročné životní situace – např. otevřené či skrývané konflikty v rodině vedou k problematickému uspokojování potřeby jistoty a bezpečí. V odolnosti vůči zátěži se lidé značně liší. Způsoby reagování na zátěž označujeme jako techniky vyrovnávání se s náročnou životní situací. Tyto techniky jsou velmi rozmanité a lidé se odlišují ve způsobu jejich užívání. Rozlišujeme dvě vývojově počáteční techniky vyrovnávání se s náročnou životní situací a agresi a únik. V sociální interakci se setkáváme s řadou technik od těchto dvou základních odvozených. Agrese nemusí mít jen podobu hrubého násilí nebo výbuchů vzteku, ale objevuje se také v podobě slovních urážek, ironie apod. Obměnou agrese je dále vzbuzování pozornosti či egocentričnost (např. upoutávání pozornosti ostatních nápadným oblečením nebo chováním), projekce (např. připisování vlastních nedostatků i ostatních – „každý je občan neúspěšný“), identifikace s určitou „silou“ osobou nebo skupinou (sportovním mužstvem), kompenzace (neúspěch v jedné oblasti, např. v matematice, je do jisté míry možné vyvážit někde jinde, např. ve studiu cizích jazyků ), racionalizace (hledání racionálního vysvětlení svých neúspěchů před sebou i před ostatními). Existují i různé formy úniku – izolace, samotářství, únik do nemoci, regrese (návrat k vývojově staršímu způsobu chování, např. k projevům rozmazleného malého dítěte), fixace (např. nepřiměřené ustrnutí na způsobu chování, ačkoli by byla vhodnější změna – učitel se ke všem žákům chová jako k neukázněným), potlačení, popření, opačné reagování a negativismus. Jednotlivé techniky se mohou vzájemně kombinovat a mají společensky více či méně přijatelné podoby. Např. kompenzace neúspěchů ve škole dobrými výkony ve sportu je přijímanou formou vyrovnávání se s náročnou životní situací, ale naopak kompenzace rodinných problémů užíváním drog je její nepříznivou podobou. Vznik a vývoj technik souvisí se sociálním učením, důležitým úkolem výchovy je pak zvyšovat odolnost jedince k zátěži a pomáhat mu osvojovat si přiměřené techniky reagování na náročnou životní situaci (viz též obranné mechanismy).
Z knihy
