Ta část psychických dějů a obsahů, které nejsou uvědomovány; jsou to mnohé, dříve osvojené vědomosti a dovednosti (např. gramatika mateřského jazyka, psaní, jízda na kole aj.), které člověk běžně používá, aniž si to plně uvědomuje, a mnohé motivy, které se projevují v chování, ale nejsou uvědomovány, takže některé chování je pro člověka dokonce nevysvětlitelné. Nevědomí (podobně jako vědomí) má v psychologii více významů:
a) stav protikladný bdělosti (vigilanci), který se označuje jako bezvědomí, je podmíněn nízkou úrovní aktivace mozku a je spojený s útlumem všech psychických funkcí,
b) psychické děje a obsahy, které aktuálně nejsou uvědomovány, ale mohou být převedeny pod vědomou kontrolu (zvláště zautomatizované činnosti, předměty a jevy mimo ohnisko pozornosti apod.),
c) specifické psychoanalytické pojetí nevědomí, chápané jako relativně samostatná oblast psychiky, která se řídí svými vlastními zákonitostmi.
S. Freud přisoudil nevědomí ústřední význam v chápání psychiky. Nevědomí v psychoanalýze označuje oblast psychické činnosti, která není přístupná přímému vědomému uchopení a prožití proto, že dané obsahy nikdy nebyly vědomé (z doby, kdy jsme tyto obsahy ještě nebyli schopni pojmenovat, tedy z raného dětství), anebo proto že se takové psychické obsahy (přání, nápady, asociace apod.) staly nežádoucí a byly do nevědomí zatlačeny. Tak je psychika chráněná před úzkostí. V běžném životě si můžeme všimnout řady zvláštních výpadků paměti, zkomolení, přeřeknutí (např. řečník se v úvodu s posluchači rozloučí) atp. Předpokládá se, že v oblasti nevědomí pro podobné „chybné úkony“ existují odhalitelné důvody. Původní Freudova představa byla, že do nevědomí jsou zatlačované především obsahy spojené se sexuálním pudem. Nevědomí pak bylo jakýmsi „odpadkovým košem“ psychické činnosti. Důkladně upravil koncept nevědomí C. G. Jung, který vedle osobního nevědomí hovoří ještě o rozsáhlejší oblasti tzv. kolektivního nevědomí, které je spojené lidstvu jako celku a jehož obsahy se utvářely zkušeností mnoha generací (viz archetyp). Takto pojaté nevědomí je opakem „odpadkového koše“, je spíše nevyčerpatelným zdrojem psychických obsahů.
Z knihy
