Jednou z důležitých operací při popisování vnějšího světa je srovnávání hodnost proměnných u jednotlivých lidí či skupin mezi sebou. Tímto srovnáváním docházíme k tomu, co je v rámci daného hlediska obvyklé, normální a co nikoli. To, že existují určité odchylky, je dáno přírodními zákonitostmi a bylo by chybou automaticky považovat to, co není obvyklé, za patologické nebo nežádoucí. Nejčastěji se setkáváme s normou
a) statistickou (z popisu rozdělení proměnných hodnot vyplývá, že daná hodnota je neobvyklá – normální rozdělení),
b) funkční (normální je ten, kdo je schopen bez potíží plnit své funkce),
c) ideální (jsou stanovena určitá pravidla nebo existuje určitá představa, co to znamená být normální),
d) subjektivní, podle níž je za normální považováno to, co připadá normální tomu, kdo to popisuje.
Z knihy
