Označují psychické mechanismy snižování úzkosti, podle představy psychoanalýzy se tak brání ego (viz též já) vystavené pudovým impulzům i tlaku superega (svědomí). Obranných mechanismů je celá řada. Jsou „spouštěné“ na nevědomé rovině a jejich smyslem je v nevědomí udržet nebo do něho zatlačit nápady, vzpomínky, myšlenky, pocity, které by mohly oživit psychický konflikt a navodit tak úzkost a napětí. Důsledkem působení obranných mechanismů může být zkreslené vnímání reality. Téma obranných mechanismů rozpracovala zejména A Freudová (dcera S. Freuda). Základním obranným mechanismem je potlačení – účelové, ale nevědomé zapomenutí něčeho, co je z výše zmíněných důvodů nežádoucí. Jiným obranným mechanismem je regrese – návrat ke způsobům chování patřícím ranějším stadiím vývoje, např. nepřiměřený pláč, dupání, žadonění a jiné infantilní chování, na komplexnější rovině to může být např. silné přilnutí k rodičům již v dospělém věku. Obranné mechanismy se projevují zkratkovitostí řešení, jejich samovolností, odvrácením pozornosti od reality. Ovšem jejich podstata a existence je smysluplná pro udržování psychické rovnováhy. A. Freudová (1946) popsala řadu obranných mechanismů: introjekce, izolace afektu od obsahu, obrácení, obrácení proti sobě, obrácení v opak, odčinění, potlačení, projekce, přesun, racionalizace, reaktivní výtvor, regrese, sublimace.
Z knihy
