V různých vědách má pojem osobnost různý význam (např. v historii, právu, sociologii). V psychologii pojem osobnost vyjadřuje a vysvětluje fakt, že duševní život člověka vykazuje určitou vnitřní organizaci, jednotu i dynamiku, která se projevuje navenek chováním a která funguje v závislosti na změnách organismu subjektu a současně na změnách jeho životního prostředí. Psychologie osobnosti (jako jedna z psychologických disciplín základních a teoretických) usiluje o celkový popis osobnosti jako o určení její struktury, resp. strukturně dynamických vztahů, a to ve smyslu časově vertikálním (ontogeneze jedince, projevy a změny s ní související) a časově horizontálním, tj. současně fungující nebo současně přítomné strukturní elementy (psychické vlastnosti osobnosti a jejich skupiny – např. schopnosti, temperament), resp. faktory (vnitřní dispozice, sociokulturní determinanty chování).
Psychologické pojetí osobnosti je nejednotné, odráží různá pojetí psychiky, psychologie i její metodologie. Existuje několik desítek definicí osobnosti, které souvisejí s jednotlivými psychologickými směry. Behaviorismus v podstatě chápe teorii osobnosti jako teorii lidského chování, zejména jako vysvětlení jeho variability. Osobnost je systém zvyků, tj. produkt učení, a jako taková je určována svou minulostí a vnějšími situacemi. V psychoanalýze je kladen důraz na pojetí dynamické interakce několika složek osobnosti. Osobnost je výsledkem stálého střetávání id, ega s superega a je formována v prvních šesti letech života, její chování je určováno převážně nevědomými tendencemi. Určující silou je libido. Humanistická psychologie říká, že osobnost je určována potřebou růstu (sebeaktualizace) a jako taková je určována svými perspektivami, snahou realizovat svůj lidský potenciál. Psychologické poznatky o osobnosti často bývají uspořádány do dvou velkých celků:

a) zabývají se strukturou osobnosti, jejími částmi a jejich vzájemným uspořádáním,

b) týkají se vzniku, vývoje a formování osobnosti.

Přes různost názorů se v současné době v psychologii nejčastěji rozlišují následující hlavní subsystémy osobnosti (skupiny psychických vlastností osobnosti), k nimž se vztahují základní otázky, které si klademe při poznávání osobnosti:

1. proč člověk dělá to, co dělá, které motivy ho pobízejí apod., tyto otázky směřují k motivaci jako podstatnému subsystému osobnosti.;

2. jak dobře člověk dokáže zvládnout určitou činnost, které činnosti je schopen vykonávat apod. jsou otázky týkající se schopností (nadání, talent, dovedností, inteligence);

3. jakým způsobem se člověk chová a vykonává různé činnosti (klidně, svědomitě, odpovědně) – otázky související s rysy osobnosti a jejich soustavami, s temperamentem a charakterem.

Rys osobnosti je psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem jednání, chování a prožívání. Je příznačný pro určitého člověka a v průběhu života je poměrně stálý. Nejčastěji se rozlišují temperamentové a charakterové rysy osobnosti. Rozčlenění osobnosti na subsystémy je relativní, navzájem se prolínají (např. složitější rysy osobnosti zahrnují temperamentové i charakterové aspekty), ovlivňují a spolupůsobí.
Osobností se psychologickém slova smyslu člověk nerodí, ale stává se jí a to tehdy, když se u něj objeví specificky lidská forma organizace jeho psychiky. Souvisí s vývojem já. Osobnost je pokládána za trvalejší, ale nikoli neměnnou strukturu. Člověk se pozměňuje vlivem svých zkušeností, lidského jedince formuluje rozvíjí výchova i ostatní socializační procesy, a to se projevuje změnami jeho psychických vlastností. Na vývoji a formování osobnosti se podílejí faktory biologické i sociální (viz též dědičnost, determinace). Vliv kultury je zprostředkován výchovou, působením masově sdělovacích prostředků, sítí sociálních interakcí (viz též socializace). Etnologické studie poukazují na úzké vztahy mezi způsobem výchovy v rodině a modálními rysy osobnosti (typické pro příslušníky  určité kultury), které se utvářejí v dětství a rozvíjejí v dospělosti. Lze říci, že raná zkušenost vytváří tzv. bazální osobnost, která se vyjadřuje pomocí dimenze úzkostnost – jistota (ev. nedůvěřivost – důvěřivost), a z níž se později rozvíjejí základní vztahy ke světu a k životu vůbec (optimismus – pesimismus apod.). Na formování a rozvíjení osobnosti se významným způsobem podílí vlastní aktivita člověka, jeho autoregulace.
Celkový popis osobnosti lze vyjádřit třemi způsoby:

1.vrstvami osobnosti,

2. soustavou faktorů či dimenzí osobnosti,

3. typy osobnosti (typologie osobnosti). Každý z uvedených způsobů má své zastánce a kritiky.

Vrstvy představují hierarchický model uspořádání osobnosti, který poukazuje na funkční vrstvení psychiky: geneticky starší funkční vrstvy (pudy) ustupují vývojem do pozadí a jsou funkčně překrývány vrstvami mladšími (volní jednání). Výrazně se tento model objevuje v teorii S. Freuda v pojmech id, ego, superego (viz psychoanalýza). Psychologové usilující o empirický přístup k celkovému popisu struktury osobnosti založený na měřitelných údajích, využívají faktorovou analýzu. Americký psycholog R. B. Cattell je nejznámějším představitelem faktorové analýzy osobnosti. Tímto postupem dospěl k vymezení 16 osobnostních bipolární faktorů, platných pro euroamerickou populaci dospělých: vřelost – rezervovanost; vysoká – nízká inteligence; emoční stabilita – labilita; dominance – submise; bezstarostnost – opatrnost; svědomitost – lehkomyslnost; smělost – ostýchavost; senzitivnost – realističnost; podezíravost – důvěřivost; bohémskost – praktičnost; vypočítavost – naivnost; bázlivost – sebedůvěra; radikalismus – konzervatismus; soběstačnost – závislost na skupině; disciplinovanost – nedostatek sebekontroly; napjatost – uvolněnost.
Osobnost je vymezena jako individuální celek, individuální skladba dispozic, faktorů, vlastností. Různí lidé mají různé schopnosti, různou úroveň inteligence, různé temperamentové vlastnosti apod. Tato interindividuální odlišnost je přirozeným důsledkem variability vrozených vloh, odlišných zkušeností atd. Rozdíly mezi lidmi v rysech osobnosti a ve schopnostech patří k významnému okruhu zájmu psychologie. Psychické rozdíly mezi lidmi lze nahlížet z hlediska individuálních diferencí nebo z hlediska typologického.
Pojem typu v sociologii osobnosti označuje soubor relativně pevně spojených rysů a pojmenování takového typu, vyjadřuje to, co mají rysy tvořící tento soubor společného. Typy jsou spíše určitým umělým konstruktem reprezentujícím popis celku osobnosti. Ačkoli typ vyjadřuje určitou podstatnou charakteristiku, není natolik vyčerpávající, aby týž jedinec nepatřil k několika typům. Typ stojí na přechodu mezi obecným a individuálním. Přestože typy osobnosti jsou určitou konstrukcí a nikoli vyčerpávající charakteristikou jedince, byly vytvářeny různé psychologické typologie osobnosti, které se staly populární a známé.
Za první typologii osobnosti je považována starověká Hippokratova a Galenova teorie čtyř temperamentů. Předpokládala, že vlastnosti temperamentu jsou dány biologicky: živý až nestálý sangvinik je člověk, u kterého převažuje krev nad ostatními tělními tekutinami (řecky krev je sanguis); temperament prudkého a vznětlivého cholerika je projeven převahy žluče (cholé je žluč); u melancholika s menším množstvím citových projevů a se sklonem ke smutné náladě pak převládá tzv. černá žluč (melaina cholé); u flegmatika s nízkou citovou vzrušivostí se předpokládala převaha hlenu (flegma). S vývojem biologického poznání člověka se měnil způsob vysvětlování temperamentu a příslušných typologií. Typy osobností pojmenované jako sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik v psychologii zůstaly a používají se dodnes, ale jsou jinak vysvětlovány. Např. podle výzkumů I. P. Pavlova je temperament projevem typu vyšší nervové činnosti, tj. souborem základních vlastností nervových procesů podráždění a útlumu. Těmito vlastnostmi je síla, vyrovnanost a pohyblivost nervových procesů a podle nich se rozlišují typy a přiřazují se k nim již uvedená označení temperamentu, jak to ukazuje následující schéma:

Síla – slabost nervových procesů se projevuje ve schopnosti nejvyšších částí centrálního nervového systému odolávat zátěži. Vyrovnanost - nevyrovnanost znamená realitní sílu procesů podráždění a útlumu. Pohyblivost – procesů podráždění a útlumu. Pohyblivost – inertnost se projevuje v pohotovosti organismu přejít od podráždění k útlumu a naopak . V typologii C. G. Junga se setkáváme se typem extravertním a introvertním, rozlišitelným podle postoje jedince k objektům jeho činnosti. Extravert je veselý, přátelský, družný, snaží se spíše rozdávat, rozšiřovat okruh své činnosti, jeho přístup je konkrétní. Introvert je uzavřený, spíše plachý, má sklon k abstraktnímu pojímání světa. Introverze a extraverze vyjadřují zaměření jedince na svůj intrapsychický svět, nebo na své okolí. I když jsou oba postoje přítomny v každém člověku, jeden z nich má větší vliv než druhý. Vedle toho Jung rozlišuje typ osobnosti podle poměrné síly čtyř psychických funkcí: myšlení (zkoumá, co vnímaný předmět je); cítění (oceňuje hodnotu předmětu); smyslové vnímání (zahrnuje veškerou smyslovou zkušenost); intuice (poznává skrytý význam předmětu). Kombinace a interakce dvou postojů  (extraverze, introverze) a čtyř funkcí (myšlení, cítění, smyslové poznání, intuice) poskytuje obsažnou taxonomii typů osobnosti. H. J. Eysenck charakterizuje osobnost kombinací dvou rysů: extraverze – introverze, stabilita – labilita. Extraverze – introverze je dimenze osobnosti nejčastěji vymezována protikladem družnosti – uzavřenosti a živého – střízlivého projevu citu. Stabilita – labilita vyjadřuje odolnost k zátěži; tuto dimenzi Eysenck označil termínem neuroticismus. Jeho model osobnosti vymezuje charakteristiky obou základních rysů i jejich kombinací a uvádí vztah ke čtyřem klasickým typům temperamentu. Sangvinik je stabilní extravert; je společenský, hovorný, nenucený, čilý, optimista, dobrý vůdce. Cholerik je labilní extrovert; je nedůtklivý, útočný, vznětlivý, impulzivní, aktivní. Flegmatik je stabilní introvert; je rozvážný, smířlivý, spolehlivý, vyrovnaný, klidný. Melancholik je labilní introvert; je náladový, úzkostlivý, rezervovaný, nespolečenský, tichý, pesimista.
Typologie německého psychiatra E. Kretschmera vychází z pozorování, že jisté druhy duševních onemocnění se vyskytují u lidí určité tělesné stavby. Zjistil, že schizofrenie se nejčastěji vyskytuje u lidí štíhlých, hubených a hranatých (tzv. astenik nebo leptosom) a že cyklotymní psychózy) maniodepresivita se nejčastěji projevují u lidí tělesně zaoblených (tzv. pyknik). Pro psychické zdravé jedince pak stanovil základní typy: 1. schizotymní typ vyskytující se u asteniků (je více obrácen do sebe, těžko dává nahlédnout do svého nitra, obtížně navazuje kontakt s lidmi, zachovává si odstup, navenek bývá chladný, ale často má bohatý citový a myšlenkový život, je romantický, je člověkem povinností a zásad, je disciplinovaný, přesný až pedantický, bývá teoretikem, je panovačný a jednostranný), 2. cyklotymní typ vyskytující se u pykniků (je otevřený, zaměřený na přítomnost, společenský, družný, přátelský, přirozený, nenucený, srdečný, veselý, důvěřivý, dobře se přizpůsobuje okolnostem, je praktického zaměření, v poznání a činnosti jde více do šířky, má sklon k požitkářství). Platnost typologie E. Kretschmera je omezená i s ohledem na to, že typy vyvozuje z pozorování duševně nemocných. Psychické vlastnosti bere jen jako korelát tělesných znaků, tvarů těla.
V současné době je patrný trend osobnosti popisovat v pěti základních faktorech („big five“), univerzálně platných pro jakoukoli kulturu. Faktory vycházejí z lexikální analýzy slov vztahujících se k vlastnostem osobnosti z několika jazyků. Jde o tyto faktory: extraverze (sleduje míru extraverze či introverze osobnosti), neuroticismus (jde o emoční stabilitu či labilitu osobnosti), otevřenost (ve smyslu míry otevřenosti vůči poznatkům, společnosti, kultuře), přívětivost (všímá si významu sociálních interakcí pro jedince a míry jejich efektivního zvládání), svědomitost (zahrnuje snaživost, spolehlivost a odpovědnost ve vztahu k výkonu a vytyčeným cílům).

Z knihy

Název: Slovník základních pojmů z psychologie, nakladatelství: Fortuna, vydání: 2000, ISBN 80-7168-683-2, knihu si můžete koupit zde.