Workoholismus neboli chorobná závislost na práci (z anglického work = pracovat) je nemocí moderní doby. Nabízí se analogie s alkoholismem, kdy je člověk ohrožen zdravotními potížemi a změnami chování vůči okolí. Ke stejným efektům může dojít i v případě workoholismu.
Workoholici jsou ohrožení zdravotními problémy a mohou trpět také návykovými nemocemi např. závislostí na alkoholu. Ta se může vytvořit díky vyčerpanosti neustále pracujícího člověka, protože se hůře ovládá – co se týče emocí, rozhodnutí i návykových látek.
Workoholika nepoznáte snadno, jeho hlavním rysem je spěch. Tento člověk nemá radost z práce ani ze života, potlačuje svůj osobní život, pouze neustále pracuje. Člověk postižený workoholismem má pocit, že bez práce nevydrží. Rodinný život jde do pozadí, postižený zanedbává své koníčky, vázne jeho komunikace s nejbližšími. Workoholikem nemusí být pouze manager, může jím být například i žena na mateřské dovolené.
Jako hlavní příznaky workoholismu lze uvést tyto:
• Pocit nenahraditelnosti
• Ztráta koníčků, kamarádů
• Krize v rodině
• Nedostatek odpočinku
• Absence smyslu pro humor
• Strach z budoucnosti
Workoholik rovněž užívá různé podpůrné nástroje a postupně si jich přidává, tak aby vydržel své tempo práce – např. pije kávu ve velmi velkém množství, užívá energetické nápoje, užívá doplňky stravy, může skluznout i k užívání léků, drog…
Průběh workoholismu a hranice jeho únosnosti je věcí velmi individuální. Každý organismus se chová jinak a vydrží něco jiného. Podle prof. Robinsona existují tyto typy workoholiků:
• Urputný typ – pracuje nadměrně vždy a za všech okolností a to ve dne i v noci. Pracuje když je potřeba, i když není a když ho to baví, i když ho to nebaví. Moc mu neříká rekreace, zábava ani odpočinek.
• Záchvatový typ – pracuje v nárazech, které jsou následovány zhroucením. Tyto nárazové záchvaty se poté projevují také v soukromém životě. Člověk se cítí unavený, vyčerpaný a trpí depresemi.
• Aktivní typ s poruchami pozornosti – nesnáší, když se nic neděje a hlavně nesnáší nudu. Rád vyvolává komplikace a problémy, které by potom mohl řešit. Začne mnoho věcí, ale málo jich dokončí a často postrádá smysl pro realitu.
• Vychutnávač – není s prací nikdy hotov. Postupuje pomalu, metodicky, se snahou o co nejvyšší dokonalost. Nic jim není dost dobré. Zdržuje se kvůli němu mnoho záležitostí a svým perfekcionalismem často brnká druhým na nervy.
• Opečovávač – klade zájmy druhých vždy vysoko nad své vlastní a dostává se tak často do stavů naprostého vyčerpání, které nakonec ve svých důsledcích snižuje i jeho pracovní výkonnost.
Jak léčit workoholismus
Karel Nešpor má radu, jak předcházet workoholismu: do diáře si napsat např. 16:00 obchodní jednání a 17:30 sauna – obojí stejně velkým písmem, protože obojí je stejně důležité, obojí splníte do puntíku přesně.
V případě, že už se člověk nachází v pokročilém stádiu workoholismu, většinou si to sám nepřizná. V tuto chvíli by mělo zasáhnout především jeho okolí. Jeho podřízení či rodina by jej měli přesvědčit, aby se šel odborně léčit. V případě zaměstnanců se totiž může stát, že na ně manager – workoholik bude mít přehnaně vysoké nároky, jako na sebe samotného.
Léčba workoholika není nijak jednoduchá. Práce je životní potřeba, takže člověka nemůžete zavřít, aby nepracoval, jak se tomu děje třeba u alkoholiků, když abstinují od alkoholu. Člověku je třeba nastavit jeho životní scénař, aby byl dostatek času na odpočinek a vrátit ho
zpět k jeho koníčkům. A také je potřeba mít zpětnou vazbu od okolí.
Pokud se chcete dozvědět o workoholismu více (především ze zdravotního hlediska), na osobních stránkách Karla Nešpora naleznete volně stažitelnou knihu o workoholismu.
Zdroje:
pořad ČT24 Ekonomika+ Víkend ze dne 6.3.2010
(Rozhovory s Eduardem Hilšerem (poradenství a konzultace) a Karlem Nešporem (primář mužského oddělení závislosti Psychiatrické léčebny Bohnice))
http://cs.wikipedia.org/wiki/Workoholismus
