Jsou přetrvávající, dlouhodobé, zvláštní až podivínské způsoby chování, které se rozvíjejí už v dětství nebo dospívání a pokračují dále do dospělosti. Jsou odlišované od tzv. změn osobnosti získaných jako následek různých onemocnění, zranění mozku, velkých traumat nebo stresů atp. Obecně jsou poruchy osobnosti charakterizované malou schopností poučit se ze zkušeností, impulzivitou, malou sebekontrolou a zaměřením na své zájmy. Dříve se používal termín psychopatie. Mezi nejčastější uváděné specifické poruchy osobnosti patří: schizoidní porucha (emoční chlad,necitlivost ke chvále a kritice, samotářství, zaměření na vlastní život atp.); paranoidní porucha (malá schopnost odpouštět, sklon vztahovat i neutrální jevy vůči sobě, podezřívavost, úporná bojovnost za vlastní práva apod.); histriónská porucha (viz též hysterie); závislá porucha (zříkání se zodpovědnosti za životní rozhodnutí, stálé obavy z opuštěnosti a z nutnosti starat se sám o sebe, nesnášení nepříjemných pocitů a stresů atp.) aj.
Z knihy
