Psychologická tendence vyjádřená hodnocením určité entity s určitou mírou souhlasu či nesouhlasu.

Z knihy
Název: Sociální psychologie, nakladatelství: Portál, vydání: 2006, ISBN 80-7367-092-5, knihu si můžete koupit zde.

 

 

Získaná motivační dispozice. Postoj je na zkušenosti založená tendence (připravenost, pohotovost) chovat se určitým způsobem vůči objektům, jevům, situacím, lidem. Postoj sestává ze tří složek: s) kognitivní (poznávací – názory a poznatky o předmětu postoje), b) emocionální (prožívání vztahu k předmětu postoje), c) konativní (behaviorální – sklon k určitému chování či jednání vůči předmětu postoje). Intenzita postoje se pohybuje na kontinuu od extrémně kladných, přes neutrální, až k extrémně záporným postojům. Většina postojů má směr hodnocení (příznivé/nepříznivé, obliba/neobliba aj.), ale jen málo se vyskytují postoje extrémní. Postoj jako naučená motivační dispozice se utváří na základě individuální zkušenosti, ale také pod vlivem kulturního a sociálního prostředí. Původně se předpokládal těsný vztah mezi postojem a chováním (tj. že určitý postoj je takřka jednoznačně spojen s určitým chováním), pozdější výzkumy ukázaly (zejména vzhledem ke složitosti postoje), že tento vztah je mnohem volnější (vykazuje větší variabilitu chování). Člověk si vytváří více postojů k nejrůznějším objektům; v tomto systému jsou některé postoje pro něj důležitější, jiné méně důležité. Poznání pro jedince podstatných postojů je významnou složkou charakteristiky jeho osobnosti. Postoj plní několik funkcí v psychice člověka; k nejdůležitějším patří to, že zabezpečují rychlou orientaci a jistou stálost způsobu reagování na známé objekty a situace, posilují sounáležitost se skupinou, jejímž je jedinec členěn nebo se skupinou, jejímž členem se chce stát, při zastávání sociálně požadovaných postojů zvyšují sebejistotu s sociálním styku atd. Postoje jsou relativně stálé, odolné vůči změně. Možnosti jejich ovlivnění (resp. změny) jsou předmětem dlouhodobého výzkumného zájmu (z důvodů společenských, ale často i ryze komerčních). V zásadě lze postupovat cestou přesvědčování (persuáze), kdy jsou předpokládány argumenty pro odlišné názory a hodnocení, anebo cestou získání osobní zkušenosti (zapojením do společné činnosti např. s příslušníky jiného národa či rasy, vyzkoušením si funkcí nových výrobků aj.). Změny postoje mohou probíhat ve směru zvýšení intenzity (jsou nejsnazší), snížení intenzity, nebo ve zcela protikladném směru, tj. přechodem k opačnému postoji (jsou nejobtížnější). Dosažení změny postoje je nezávislé na mnoho činitelích, např. extrémnosti stávajícího postoje, jeho konzistence (tj. vnitřní soudržnosti složek postoje), začlenění a místa v systému postoje, návaznosti na hodnoty, nebo důvěryhodnosti přesvědčující osoby, šíři argumentů, příslušností k sociální skupině, některých osobnostních vlastnostech aj.

 

 

Z knihy

Název: Slovník základních pojmů z psychologie, nakladatelství: Fortuna, vydání: 2000, ISBN 80-7168-683-2, knihu si můžete koupit zde.