Též kognitivní procesy, z lat. cognoscere – poznávat smysly a rozumem; procesy přijímací a zpracovávající informace z vnějšího i vnitřního prostředí člověka. Výsledkem je psychický obraz (mentální reprezentace), podílející se na řízení činnosti; činnost sama však vede k novému poznání, doplnění a zpřesnění poznání stávajícího. Poznávací procesy se dělí na nižší (smyslové poznávání). K nižším poznávacím procesům náležejí čití a vnímání, které mají charakter názorného poznávání bezprostředně působících předmětů a situací na smyslové orgány. K vyšším poznávacím procesům patří myšlení a řeč, které svou povahou (operováním se znaky a symboly, zastupujícími realitu) umožňují zprostředkované poznávání světa (bez závislosti na konkrétní realitě); opírají se o smyslové údaje a mají povahu zobecněného poznání. Přechodem mezi oběma úrovněmi poznání je představování a obrazotvornost (fantazie), které sice mají také zprostředkovaný charakter poznání, ale zůstávají na úrovni názorných obrazů, i když s určitými prvky zobecnění. K poznávacím procesům se řadí také paměť, která se podílí na poznávání na všech úrovních; je základní podmínkou jejich průběhu. Všechny poznávací procesy probíhají ve vzájemné spjatosti, tvoří celek. Poznávací procesy se vyznačují (selektivností), která vychází především z potřeb člověka (ale je podmíněna také kulturně a sociálně), a určuje, co se stane předmětem poznávání. Člověk tedy zpracovává informace výběrově v souladu se svými potřebami, zájmy, cíli i hodnotovou orientací.
Z knihy
