JUDr. Gabriela Halířová, Ph.D. ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Autorka se v příspěvku věnuje institutu soustavné přípravy dítěte na budoucí povolání studiem na střední a vysoké škole z hlediska jeho započtení pro účely vzniku nároku na důchod a stanovení jeho výše.  Smyslem zohledňování doby studia pro důchodové účely se zabýval i Nejvyšší správní soud ve dvou rozhodnutích vydaných na podzim roku 2007 a dospěl k závěru, že současná právní úprava je pro budoucnost neudržitelná. Autorka rozebírá uvedený pojem a snaží se zamýšlet nad smyslem a důvody jeho zakotvení v právní úpravě.

Úvod

Na katedře správního práva a správní vědy se zabývám právem sociálního zabezpečení, proto jsem se ve svém příspěvku předneseném na konferenci Olomoucké právnické dny 2008 v rámci sekce „Správní soudnictví“ zaměřila na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydaná v posledních několika měsících, která se týkají této oblasti, tedy sociálních nároků jedinců. Shodou okolností jsem narazila na dvě rozhodnutí, která ač je meritum věci rozdílné se ve svých odůvodněních zamýšlí nad stejnou otázkou – dobou studia stěžovatelů na střední či vysoké škole a jejího zhodnocení pro důchodové účely tedy pro budoucí důchodové nároky.
I když se na první pohled může zdát, že tato problematika je nám, kteří jsme studovali před několika lety, vzdálená a bezprostředně se nás netýká, opak je pravdou.
V prvním rozhodnutím se jednalo nezapočtení jednoho roku studia na jedenáctiletce pro účely výše starobního důchodu (rozsudek NSS Ej 437/2007 ze dne 17. 10. 2007, č.j. 5 Ads 99/2006-60) a ve druhém především o nespokojenost stěžovatele s aplikací rozhodného období pro výpočet předčasného starobního důchodu (rozsudek NSS Ej 485/2007 ze dne 24. 10. 2007, č.j. 6 Ads 22/2006-73). 

Jak se na období studia dívá dnešní a dřívější právní úprava?

Dobu studia jako soustavnou přípravu na budoucí povolání upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) jako tzv. náhradní dobu pojištění, jež se hodnotí pouze po 18. roku věku, a to maximálně v rozsahu šesti let. Pro účely výše důchodové dávky se redukuje na 80 %. Znamená to, že ve stanoveném rozsahu jsou studenti ze zákona důchodově pojištěni. Jde o projev sociální solidarity se  skupinou osob vymezených v ust. § 5 odst. 1 písm. m) až u) zdp, které z objektivních důvodů nemohou vykonávat výdělečnou činnost a finančně tak přispívat do systému důchodového pojištění ¹. Doba studia do 18 let není žádným způsobem zohledněna, tzn. že studující mladší 18 let důchodově pojištěni nejsou.
Tato úprava je však účinná až od 1. 1. 1996, předchozí právní předpisy upravovaly určité činnosti občana před nárokem na důchod jiným způsobem. Rozhodujícím je proto ustanovení § 13 zdp. V něm je promítnuta zásada zachování nabytých práv a nároků. Je důsledkem změn v právním řádu a znamená, že při změně právní úpravy musí být vznik právních vztahů, tedy i subjektivních práv a povinností, posuzován vždy podle zákonů účinných v době jejich vzniku. Jedná se o nepravou retroaktivitu zákona, která řeší střet dvou či více právních norem.²
Podle ust. § 13 odst. 1 zdp se za dobu pojištění považují též doby zaměstnání získané před 1. 1. 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, s výjimkou doby studia po dosažení věku 18 let. Tato je totiž v souladu s odst. 2 věty druhé téhož ustanovení náhradní dobou pojištění. Náhradní dobou pojištění se však stala až od dne 1. 1. 2004 na základě novely zákona o důchodovém pojištění č. 425/2003 Sb., před tímto dnem byla dobou zaměstnání, tedy ve smyslu § 13 odst. 1 zdp dobou pojištění.
Proč taková složitá konstrukce? Podle právních předpisů platných před 1. 1. 1996 byla totiž za dobu zaměstnání považována i doba studia po skončení povinné školní docházky. Je to dáno tím, že předpisy sociálního zabezpečení, které byly postupně zaváděny od roku 1956³, byly vystavěny na zabezpečovacím principu, na rozdíl od pojišťovacího principu, jež je převažujícím v současném důchodovém pojištění, a reflektovaly tedy dobu studia po skončení povinné školní docházky v plném neomezeném rozsahu jako dobu zaměstnání, tzn. že byla postavena na roveň výdělečné činnosti, ze které však občané na rozdíl od studia odváděli daně a financovali tak důchodový systém. Jiné činnosti nahrazující výdělečnou činnost (péče o dítě do stanoveného věku, služba v ozbrojených silách, doba nezaměstnanosti, pobírání invalidního důchodu) se považovaly za náhradní doby, tedy podobně jako dnes náhradní doby pojištění ⁴. 
Doba pojištění společně s náhradní dobou pojištění (stejně jako předchozí doba zaměstnání či náhradní doba) jsou rozhodné pro vznik nároku na důchod a jeho výši. Podle ust. § 22 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění platném do 31. 12. 1995⁵,  pro zvýšení základní výměry starobního důchodu (od 21. roku, resp. 26. roku zaměstnání) se hodnotila jen doba zaměstnání po dosažení věku 18 let do vzniku nároku na starobní důchod. Na výši důchodu tedy neměla žádný vliv doba zaměstnání do dosažení 18 let věku, tj. ani studium ani pracovní činnost⁶.
V rámci přechodu na pojistný veřejnoprávní důchodový systém však došlo k paradoxní situaci. Tím, že se podle citovaného ust. § 13 zdp za dobu pojištění považují i doby zaměstnání získané podle předpisů platných před 1. 1. 1996, doba studia po skončení povinné školní docházky se stala rozhodnou jak pro nárok na důchodovou dávku, tak pro její výši v plném rozsahu. Pozdější omezení doby studia pro důchodové účely ode dne 1. 1. 2004 se týkalo jen doby studia po 18. roku věku, které bylo označeno za náhradní dobu pojištění, tedy hodnotící se pro účely výše důchodu pouze z 80 %. Zůstalo ovšem plné zhodnocení doby studia před 18. rokem věku z hlediska výpočtu důchodové dávky, což ani podle dřívějších zákonů založených na zabezpečovacím principu nebylo možné.
Co vedlo zákonodárce k tomu, aby dobu studia takto ponechal jako dobu zaměstnání, resp. i po změně zákona o důchodovém pojištění zůstala před 18. rokem věku dobou zaměstnání se všemi důsledky z toho vyplývajícími, není jasné. I v odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu je uvedeno, že o motivech, které vedly k přijetí této úpravy, se lze jen dohadovat a úmysl zákonodárce není nijak vyjádřen.⁷ Možná nechtěl velké skupině pojištěnců (žadatelů o důchod) sáhnout na jejich jistoty, tj. že se jim započte i studium do dosažení zletilosti, neboť je pravdou, že do této věkové hranice studovala naprostá většina mladistvých, kdežto po dosažení zletilosti již podstatně méně pojištěnců. Stejně je však „záhadou“, z jakého důvodu nebyla nahrazena alespoň náhradní dobou pojištění.
Nejvyšší správní soud konstatoval, že míra zohledňování studia je principem, jenž je v pojistném systému jen stěží hájitelný. V konečném důsledku totiž zatěžuje budoucí generace, vyžaduje totiž solidaritu později narozených dětí s rodiči či prarodiči, kteří studovali. Za doby studia totiž do systému nevchází žádná platba, nároky jsou tedy hrazeny z pojistného zaplaceného dnešní ekonomicky aktivní generací.⁸ Ač lze s tímto názorem do jisté míry souhlasit, dalo by se totéž říci i o době evidence na úřadu práce (dříve době nezaměstnanosti), péče o děti či osobu závislou na péči (dříve bezmocnou osobu), vojenské služby atp.⁹ Za tato období, kdy pojištěnci objektivní důvody společností běžně akceptované bránily ve výkonu výdělečné činnosti, do systému důchodového pojištění také nikdo nepřispěl a náklady nesli či nesou tehdejší a dnešní ekonomicky aktivní pojištěnci, stejně jako tomu bude v dalších generacích, pokud nedojde k podstatné změně systému.
Nastává tak otázka, měl by snad důchodový systém zcela potlačit princip sociální solidarity a zcela na principu ekvivalence, tedy zásluhovosti každého pojištěnce, důchodové nároky posuzovat pouze v návaznosti na jeho výdělečnou činnost a výše odvodů pojistného? Nebyla by tím popřena celá koncepce a fungování našeho sociálního zabezpečení? Lze namítnout, že např. péče o děti do stanoveného věku či zdravotně postiženou osobu v domácím prostředí je pro společnost více přínosné než studium, takové osoby ušetří státu jistě nemalé finanční prostředky. Domnívám se ovšem, že po dokončení soustavné přípravy na budoucí povolání např. na vysoké škole je pravděpodobné předpokládat, že v budoucnosti tento pojištěnce tzv. nahradí svou předchozí finanční neúčast tím, že jako osoba s vyšší kvalifikací, tedy vyššími příjmy, bude současně odvádět i vyšší pojistné než osoby s nižším vzděláním a bude tak více přispívat do průběžně financovaného důchodového systému než ostatní pojištěnci.
Samozřejmě není možné logickou úvahou jakkoli zdůvodnit reflektování doby studia na střední škole před dosažením věku 18 let v neomezené rozsahu, když nikdy v minulosti toto neexistovalo¹⁰. Divím se, že tato úprava stále platí a zákonodárce se nezamýšlel nad jejím zrušením. Naopak podle vládou navržené novely zákona o důchodovém pojištění projednávané v současnosti v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky by započítávání doby studia po 18. roku věku mělo být ode dne 1. 1. 2010, tedy nabytí účinnosti novely zákona, úplně zrušeno. Konkrétně studenti soustavně se připravující na budoucí povolání na střední a vysoké škole v době po dni 1. 1. 2010 nebudou mít pro své budoucí starobní či invalidní důchody zohledněni žádnou dobu (u invalidních důchodů jim nebude započtena pro výši).
Tím by se však dostali do podstatně nevýhodnějšího postavení oproti svým předchůdcům – osobám studujícím před tímto dnem. Ani ne o generaci starší pojištěnci by na tom dokonce byli ještě mnohem lépe, neboť výše diskutované a sporné zohlednění doby studia před 18. rokem věku v období do 31. 12. 1995 by i po provedené změně mělo nadále zůstat v platnosti. Takže se může stát, že pojištěnec, který dosáhl 18 let v roce 1995 a studoval na střední a vysoké škole v letech 1991 až 2001, bude mí pro nárok a výši důchodu započteno celých 10 roků doby pojištění, což pro stanovení procentní výměry důchodu znamená 15 % výpočtového základu, kdežto studující po roce 2010 bude mít pro důchodové účely za toto období „nulový zápis“.
Podle důvodové zprávy k návrhu novely zákona o důchodovém pojištění náhradní doby pojištění významně ovlivňují finanční bilanci základního důchodového pojištění, neboť tvoří zhruba čtvrtinu ze všech započítávaných dob pojištění. Široký rozsah náhradních dob pojištění (i v mezinárodním srovnání), který je v základním důchodovém pojištění financován v rámci solidarity, vede k nutnosti relativně vysoké sazby pojistného, což má negativní dopady na trh práce. Z toho důvodu se mimo jiné navrhuje nepovažovat dobu studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole získanou po účinnosti změny zákona za náhradní dobu pojištění, s určitou výjimkou pro posouzení nároku na invalidní důchod.¹¹
V důvodové zprávě se dále uvádí, že účelem zrušení doby soustavné přípravy na budoucí povolání studiem jako náhradní doby pojištění je zredukovat dosavadní široký rozsah dob, které jsou v českém základním systému důchodového pojištění hodnoceny pro nárok na důchod a jeho výši, a to přesto, že za ně není placeno pojistné. I když rozsah této doby zákon o důchodovém pojištění omezuje maximálně šesti lety po dosažení 18. roku věku a pro výši procentní výměry je tato doba hodnocena v rozsahu 80 %, přesto její podíl na výši důchodu není nevýznamný (více než 7 %). U této náhradní doby pojištění je (ve srovnání s ostatními náhradními dobami pojištění)  nejméně odůvodněné její financování v rámci solidarity základního důchodového pojištění.
Doba studia přitom není podle dostupných informací ve většině zemí zahrnuta do tzv. náhradních  dob  započítávaných  pro účely  důchodového  pojištění.  Pokud se v zahraničních důchodových systémech studium hodnotí, pak je tendence snižovat rozsah hodnocené doby nebo hodnocení takové doby zrušit.¹²

Závěr

Studenti podle navrhované právní úpravy tak mají jedinou šanci, a to k důchodovému pojištění se přihlásit a hradit si pojistné sami. Vzhledem k tomu, že navrhovaná minimální potřebná doba pojištění pro získání starobního důchodu se prodloužila o 10 roků na 35 let^13, toho pravděpodobně budou muset využít. Na jedné straně jsou tak nuceni ke spoluodpovědnost za svoji budoucnost, nutnosti postarat se sami o sebe a myslet dopředu, na čemž není vůbec nic špatného, naopak. Už mladou generaci je nutné postupně vychovávat k tomu, že se musí pro případ budoucích sociálních rizik začít zajišťovat i sama formou dobrovolnou. V současnosti je to vidět třeba na případech osob samostatně výdělečně činných, které platí pojistné v minimální výši či nejsou vůbec pojištěny a počítají s tím, že se stačí začít zabývat budoucností až v letech bezprostředně před nárokem na starobní důchod. Zapomínají však na to, že se mohou stát invalidními i v mladším věku či dokonce zemřít, na což doplatí buď sami (nevznikne jim nárok na invalidní důchod) nebo dokonce jejich nejbližší, kteří zůstanou bez pozůstalostních důchodů.
 Na druhé straně však nastává otázka, zda navrhovaná úprava není pro budoucí studenty příliš tvrdá. Zda přechod z původně započítávaných šesti let studia (u starších pojištěnců až 10 let) k nule není přeci jen velký skok a nejedná se až o příliš velký průlom do dosud zavedené právní úpravy a praxe. Navíc tato generace, ač sama z titulu studia nepojištěná, bude svými příjmy, resp. odvody pojistného, financovat důchodové dávky generací starších, jimž se naopak studium započetlo.

in Olomoucké právnické dny 2008, Olomouc: Vydavatelství UP 2008, s. 725-730, ISBN: 978-80-903400-3-9

¹ Kromě studentů se dále jedná o uchazeče o zaměstnání evidované na úřadu práce, a to v zákonem uvedeném maximálním rozsahu, osoby konající vojenskou službu (mimo vojáky z povolání) a civilní službu, osoby pečující o děti do čtyř let věku, osoby pečující o osobu závislou na péči jiné osoby ve stupni II až IV (eventuelně o dítě do 10 let věku ve stupni závislosti I), poživatele plného invalidního důchodu, osoby pobírající dávky nemocenského pojištění po skončení výdělečné činnosti, osoby se zdravotním postižením připravující se po teoretické a praktické stránce na zaměstnání.
² Blíže Gerloch, A.: Teorie práva. 3. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s. 99.
³ Postupně zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
⁴ Ustanovení § 13 odst. 2 zdp: „Za náhradní dobu pojištění se považují též náhradní doby získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem a doba pobírání důchodu za výsluhu let. Za náhradní dobu pojištění se považuje též doba studia získaná před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let“.
⁵ Podobně jako např. podle § 18 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, a dřívějších právních předpisů upravujících sociální zabezpečení.
⁶ Otázka, zda v takovém případě nedošlo ke znevýhodnění osob pracujících, když jim, ač přispívaly do systému, nebyla doba zaměstnání do 18 let zohledněna, stejně jako jiným osobám studium, by si jistě zasloužila samostatnou úvahu, bohužel již nad rámec tohoto příspěvku.
⁷ Z odůvodnění rozsudku Ej 437/2007 ze dne 17. 10. 2007.
⁸ Z odůvodnění rozsudku Ej 437/2007 ze dne 17. 10. 2007.
⁹ Blíže ust. § 5 odst. 1 písm. m) až u) zdp; obdobně např. § 9 zákona 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění platném do 31. 12. 1995, a dřívější právní předpisy upravující sociální zabezpečení (viz poznámka č. 3).
¹⁰ Ve svém odůvodnění rozsudku Ej 485/2007 ze dne 24. 10. 2007 NSS dokonce považuje za kuriózní úpravu odvíjet výši důchodu od návštěvy střední školy v rozmezí 14 – 18 let.
¹¹ Sněmovní tisk 435/0 – vládní návrh novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění: Důvodová zpráva – Obecná část: Doby pojištění a náhradní doby pojištění.
¹² Taktéž důvodová zpráva – Finanční dopad opatření týkajícího se náhradních dob pojištění.
¹³ Podle navrženého ust. § 29 odst. 1 zdp má tato minimálně doba pojištění platit v případě dosažení důchodového věku po roce 2018.

Normal 0 21 MicrosoftInternetExplorer4 st1\:*{behavior:url(#ieooui) }

in Olomoucké právnické dny 2008, Olomouc: Vydavatelství UP 2008, s. 725-730, ISBN: 978-80-903400-3-9  Kromě studentů se dále jedná o uchazeče o zaměstnání evidované na úřadu práce, a to v zákonem uvedeném maximálním rozsahu, osoby konající vojenskou službu (mimo vojáky z povolání) a civilní službu, osoby pečující o děti do čtyř let věku, osoby pečující o osobu závislou na péči jiné osoby ve stupni II až IV (eventuelně o dítě do 10 let věku ve stupni závislosti I), poživatele plného invalidního důchodu, osoby pobírající dávky nemocenského pojištění po skončení výdělečné činnosti, osoby se zdravotním postižením připravující se po teoretické a praktické stránce na zaměstnání.
  Blíže Gerloch, A.: Teorie práva. 3. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s. 99.
  Postupně zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
  Ustanovení § 13 odst. 2 zdp: „Za náhradní dobu pojištění se považují též náhradní doby získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem a doba pobírání důchodu za výsluhu let. Za náhradní dobu pojištění se považuje též doba studia získaná před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let“.
  Podobně jako např. podle § 18 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, a dřívějších právních předpisů upravujících sociální zabezpečení.
  Otázka, zda v takovém případě nedošlo ke znevýhodnění osob pracujících, když jim, ač přispívaly do systému, nebyla doba zaměstnání do 18 let zohledněna, stejně jako jiným osobám studium, by si jistě zasloužila samostatnou úvahu, bohužel již nad rámec tohoto příspěvku.
  Z odůvodnění rozsudku Ej 437/2007 ze dne 17. 10. 2007.
  Z odůvodnění rozsudku Ej 437/2007 ze dne 17. 10. 2007.
  Blíže ust. § 5 odst. 1 písm. m) až u) zdp; obdobně např. § 9 zákona 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění platném do 31. 12. 1995, a dřívější právní předpisy upravující sociální zabezpečení (viz poznámka č. 3).
  Ve svém odůvodnění rozsudku Ej 485/2007 ze dne 24. 10. 2007 NSS dokonce považuje za kuriózní úpravu odvíjet výši důchodu od návštěvy střední školy v rozmezí 14 – 18 let.
  Sněmovní tisk 435/0 – vládní návrh novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění: Důvodová zpráva – Obecná část: Doby pojištění a náhradní doby pojištění.
  Taktéž důvodová zpráva – Finanční dopad opatření týkajícího se náhradních dob pojištění.
  Podle navrženého ust. § 29 odst. 1 zdp má tato minimálně doba pojištění platit v případě dosažení důchodového věku po roce 2018.
  /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";}