JUDr. Gabriela Halířová, Ph.D.
Právnická fakulta UP v Olomouci

Od léta loňského roku, kdy začala nabývat reálních rozměrů tzv. reforma veřejných financí připravená současnou vládou, se v médiích postupně objevovaly více či méně zkreslené zprávy o tom, jak bude od nového roku vypadat v posledních letech jedna z nejvíce diskutovaných sociálních dávek, rodičovský příspěvek. Změna rodičovského příspěvku byla součástí velkého „balíku“ změn jedné ze zásadních oblastí reformy, sociálního zabezpečení (především vedle změny daňového systému), a to za účelem realizace reformních kroků k dosažení stanovených deficitů veřejných rozpočtů na roky 2007–2010. Cílem reformy je podle prohlášení vlády ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu sladit příjmovou a výdajovou stranu veřejných rozpočtů, což představuje jednu z největších změn v této oblasti u nás od roku 1989.

1. etapu celé reformy představuje zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který nabyl účinnosti, až na některé výjimky, dne 1. 1. 2008. V jeho části patnácté jsou uvedeny změny zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, upravujícího systém státních nárokových sociálních dávek, tedy i rodičovského příspěvku.

Malý pohled do minulosti

Pro naše potřeby jistě není bez zajímavosti, jak se jmenovaná dávka v předchozích letech vyvíjela. Předchůdcem rodičovského příspěvku byl mateřský příspěvek, jež byl do právní úpravy zaveden na konci 60. let minulého století ¹. Zabezpečoval tehdy ženy, které byly nemocensky pojištěné, po dobu, kdy čerpaly tzv. další mateřskou dovolenou², a to při péči o dítě do jednoho roku věku – jednalo se tedy o dávku nemocenského pojištění. Jeho poskytování bylo nově upraveno o dva roky později³ a došlo k podstatnému zlepšení postavení žen při péči o děti, rozšířil se okruh žen, které měly na dávku nárok, a to o ženy, které nebyly před porodem ekonomicky činné, a dále se prodloužila doba jeho poskytování do dvou let, resp. ode dne 1. 7. 1987 do tří let věku dítěte⁴, pokud žena splňovala další stanovené podmínky (např. pečovala o invalidní dítě, byla osamělá).
Zákonem č. 382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku, byl institut mateřského příspěvku nahrazen příspěvkem rodičovským, který byl uzákoněn jako nová státní nároková dávka bez podmínky předchozí pracovní aktivity. Současně došlo ke sjednocení jeho poskytování až do tří let věku dítěte. S účinností od 1. 10. 1995 se stal rodičovský příspěvek v rámci jednotného systému státních dávek určených především pro rodiny s nezaopatřenými dětmi dávkou státní sociální podpory náležející pečujícímu rodiči do čtyř let věku dítěte (do sedmi let věku zdravotně postiženého dítěte). Jeho výše se odvíjela od stanoveného násobku částky životního minima na osobní potřeby rodiče.
Jako doplnění zmíním poslední dvě dozajista ještě mnoha rodičům zažité výše rodičovského příspěvku před reformou veřejných financí. Do 31. 12. 2006 náležel rodičovský příspěvek ve výši 3.696 Kč měsíčně a po tomto dni došlo k jeho výraznému navýšení  na částku 7.582 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že náležel všem rodičům pečujícím o dítě do čtyř let věku plnícím stanovené podmínky, enormně vzrostly výdaje celého systému⁵.
V rámci reformy bylo tedy třeba především snížit mandatorní výdaje⁶ a zavést rodičovský příspěvek jako zcela novou moderní a flexibilní dávku, která umožní rodiči při péči o dítě lépe si naplánovat budoucnost, péči o děti i kariéru, a lépe tak skloubit rodinný a profesionální život, neboť může do určité míry svým projevem vůle ovlivnit délku čerpání a výši dávky, tedy i dřívější návrat do zaměstnání. Rodičovský příspěvek totiž náleží i pracujícím rodičům, ale jen v případě, že péči o dítě zajistí fyzickou zletilou osobou, která tuto péči nevykonává jako zaměstnanec zařízení určeného pro péči o děti (jesle, mateřská škola). Opodstatněnost přiznání příspěvku u těchto osob je podložena většinou vyššími výdaji spojenými s úhradou nákladů péče o dítě jinou osobou, resp. odměnou za ni, cestovními výdaji, které nevznikají nepracujícím rodičům při osobní péči o dítě, atp.

Podmínky nároku a způsob čerpání

Jak už bylo výše řečeno, rodičovský příspěvek je dávka státní, sociální a rodinná, kterou poskytuje stát ze státních prostředků pro potřeby rodin s dětmi. Jedná se o dávku obligatorní a netestovanou, tzn. že výše příjmu rodiny se pro vznik nároku nezjišťuje. Mezi základní principy systému státní sociální podpory rovněž patří princip sociální potřebnosti, tzn., že dávky jsou osobám poskytovány nezávisle na předchozí finanční účasti na systému, tj. jejich výdělečné činnosti a odvádění daně z příjmu a pojistného na sociální zabezpečení do státního rozpočtu
Základním a přetrvávajícím účelem rodičovského příspěvku je podpora rodin pečujících o malé děti a zlepšení jejich finančních podmínek. Jeho primárním určením bylo původně alespoň částečně pokrýt náklady rodiče, který zůstane v domácnosti, aby mohl osobně pečovat o dítě, a nepracuje. Rodič totiž nemohl mít příjem z výdělečné činnosti, resp. mohl mít maximální úvazek do dvou hodin denně. Tato funkce však postupně ztrácela na významu, jak se měnily podmínky nároku
–    nejprve umožnění pracovní činnosti s vyšším limitem výdělku (1,5násobek životního minima rodiče),
–    poté absolutní zrušení tohoto omezení, pokud rodič zabezpečí péči o dítě jinou zletilou osobou, nejde-li o umístění dítěte v předškolním zařízení,
–    rozšíření možnosti rodiče umísťovat dítě do předškolního zařízení bez vlivu na nárok a výši dávky.
To tedy znamená, že se v současnosti ustupuje od důrazu na osobní péči rodiče o dítě, tj. nutnosti neustálé celodenní péče a kontaktu s dítětem, a záměrem státní rodinné politiky je spíše faktická finanční podpora rodičů a umožnění rodiči zvolit si formu péče o dítě podle aktuální potřeby své a dítěte, zejména v případě, když chce současně vykonávat výdělečnou činnost.
Podmínky nároku na rodičovský příspěvek jsou uvedeny v ust. § 30 až § 30b zákona č. 117/1995 Sb. Oprávněnou osobou je rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině.
Podstatnými aspekty a prvky rodičovského příspěvku jsou:

• pojem rodič a řádná, celodenní a osobní péče,
• projev vůle rodiče směřující k délce a výši rodičovského příspěvku,
• nemožnost změnit již jednou provedenou volbu,
• umístění dítěte do zařízení specializujícího se na péči o děti

Rodičem se rozumí jednak biologický rodič, a jednak osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů, tj. dítě osvojené, dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu (např. pěstounská péče, poručnictví), dítě, jehož rodič zemřel (např. babička dítěte), a dítě manžela (např. manželka otce). Řádnou, celodenní a osobní péči je třeba vykládat jako péči obvykle v rodině na dítě vynakládanou, kterou takové dítě vyžaduje a která dostatečně zajišťuje duševní a fyzický vývoj dítěte⁷. Z této skutečnosti také vyplývají určitá omezení, co se týče návštěvy dítěte v předškolních zařízeních (viz dále).

Rodič má možnost si zvolit, po jakou dobu bude rodičovský příspěvek čerpat a tomu odpovídá i jeho výše. Nutno ovšem obzvlášť zdůraznit, že tuto volbu má pouze ten z rodičů, který měl v souvislosti s těhotenstvím, porodem a péčí o narozené dítě, resp. v souvislosti s převzetím dítěte do péče (otec, nebiologický rodič) nárok na peněžitou pomoc v mateřství z nemocenského pojištění (tzv. mateřskou), anebo pobíral tuto dávku alespoň ve stanovené výši. Pokud rodič tuto podmínku neplní, možnost volby u něj prakticky nepřichází vůbec v úvahu a bude příspěvek pobírat v zákonem stanoveném rozsahu (do tří let dítěte ve výši 7.600 Kč a od tří do čtyř let ve výši 3.800 Kč měsíčně).
Rodičovský příspěvek je koncipován jako třírychlostní dávka, čemuž odpovídají tři výměry vyjádřené v pevných částkách:

• zvýšená výměra 11.400 Kč,
• základní výměra 7.600 Kč,
• snížená výměra 3.800 Kč.

Volba se vztahuje vždy k nejmladšímu dítěti v rodině a vybraná možnost čerpání dávky, jde-li o to konkrétní dítě, je provedena pro futuro a navždy, tj. je nezměnitelná. Uvedené pravidlo platí i pro případ vystřídání rodičů v péči o dítě, kdy nárok na příspěvek náleží druhému z rodičů, či změně rodiny na základě převzetí dítěte do péče jinou osobou (dítě se stane nejmladším členem v jiné rodině). Zásadně tedy platí, že při změně v osobě oprávněné, může tato provést volbu nároku na příspěvek jen tehdy, nebyla-li taková volba v minulosti a v souvislosti s péčí o totéž dítě ještě provedena.
Navíc volbu nároku nelze učinit zpětně. Hodlá-li rodič využít možnosti zvolit si vybrané čerpání rodičovského příspěvku, a zároveň plní stanovené podmínky (podrobněji níže), musí volbu provést do stanovené lhůty odpovídající věku dítěte. Pouze v situaci, kdy se v rodině stane nejmladším dítětem jiné dítě (narození, převzetí do péče) než dítě, na které je příspěvek dosud pobírán, je možné provést novou, a to i jinou volbu.
Jak jsem již uvedla, je čerpání dávky třírychlostní:
1.    Rychlejší čerpání rodičovského příspěvku – náleží do 2 let věku dítěte ve zvýšené výměře za podmínky:

• rodič měl nárok na peněžitou pomoc v mateřství (muž peněžitou pomoc) z důvodu porodu nebo převzetí dítěte, na které uplatňuje nárok na příspěvek, ve výši alespoň 380 Kč za kalendářní den⁸,
• jedná-li se o muže, postačí, když plnil obecné podmínky nároku na peněžitou pomoc⁹ a nikoliv speciální podmínky dle ust. § 12a zákona č. 88/1968 Sb. (osamělý muž, který převzal dítě do péče nahrazující péči mateřskou na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo dítě, jehož matka zemřela, či manžel matky, která pro závažné onemocnění nemůže o dítě pečovat), nemusel tedy ve skutečnosti peněžitou pomoc pobírat, a 
• provedl tuto volbu nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž toto dítě dosáhlo 22 týdnů života (31 týdnů při vícečetném porodu), neboť do této doby obvykle náleží peněžitá pomoc v mateřství.

2.    Klasické čerpání rodičovského příspěvku – náleží do 3 let věku dítěte v základní výměře:

• rodič měl nárok na peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z důvodu porodu nebo převzetí dítěte, na které uplatňuje nárok na příspěvek, a
• učinil tuto volbu nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž toto dítě dosáhlo 21 měsíců věku (do 21 měsíce věku dítěte pobíral příspěvek také v základní výměře buď z toho důvodu, že nesplnil podmínky pro rychlejší čerpání, nebo neprovedl tuto volbu).

3.    Pomalejší čerpání rodičovského příspěvku –  do 21 měsíců věku dítěte náleží nejprve v základní výměře (rodič neplnil podmínky či neprovedl volbu rychlejšího čerpání) a dále do 4 let věku dítěte ve snížené výměře (z toho důvodu, že nesplnil podmínky pro klasické čerpání nebo neprovedl tuto volbu).
U zdravotně postižených dětí je zachován nárok na rodičovský příspěvek do 7 let věku dítěte, a to v základní výměře.
Nárok na rodičovský příspěvek neovlivní, jestliže rodič umístí dítě do jednoho ze zařízení zřízených za účelem péče o děti v době své výdělečné činnosti či obstarání jiných záležitostí, nepřekročí-li tato návštěva zákonem stanovený rámec. Rozsah návštěvy je stanoven na kalendářní měsíc a liší se podle věku dítěte:

• Dítě do tří let může navštěvovat jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti nejvýše 5 kalendářních dnů v kalendářním měsíci bez ohledu na délku tohoto pobytu (2 hodiny nebo i 8 hodin).
• Dítě, které již dosáhlo tří let věku, může navštěvovat v tomtéž kalendářním měsíci mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku v rozsahu nepřevyšujícím 4 hodiny denně nebo nejvýše 5 kalendářních dnů. To znamená, že je umožněna kombinovaná návštěva dítěte v tomto zařízení, např. jeden kalendářní měsíc na čtyři hodiny každý den, druhý kalendářní měsíc na maximálně 5 dnů bez ohledu na délku pobytu v jednom dni (do 31. 12. 2007 to bylo umožněno pouze na 4 hodiny denně). Tento prvek přispívá k větší flexibilitě právní úpravy a možnosti rodiče reagovat na aktuální podmínky či potřeby.
• Je také ošetřeno umístění zdravotně postiženého dítěte do specializovaných zařízení a dítěte zdravotně postižených rodičů (viz podrobněji § 30b odst. 2 písm. c) až e) zákona č. 117/1995 Sb.).
  

Nová právní úprava řeší v rámci přechodných ustanovení (čl. XXIV bod 4. zákona č. 261/2007 Sb.) i přechod nároků na rodičovský příspěvek u osob, které jej pobíraly ke dni 31. 12. 2007. Pokud má k 1. 1. 2008 nejmladší dítě v rodině více než 21 měsíců, náleží příspěvek do jeho 3 let věku v základní výměře a pak do 4 let věku ve snížené výměře. Rodiče dětí mladších než 21 měsíců si mohou čerpání rodičovského příspěvku zvolit stejně jako rodiče dětí, které se v roce 2008 teprve narodí.  Pokud má k 1. 1. 2008 nejmladší dítě více než 3 roky, budou rodiče dávku pobírat až do 4 let věku dítěte, a to ve snížené výměře.
Současně je v bodu 5. stanoveno, že o dalším nároku na rodičovský příspěvek po 31. 12. 2007 úřad státní sociální podpory rozhodne na základě nové žádosti o dávku.

Problematické otázky

Velmi citlivě jsou veřejností vnímána opatření státní rodinné politiky, kterými stát finančně přispívá rodinám s nezaopatřenými dětmi na výdaje spojené s výchovou, výživou a péči o tyto děti. Pozornost společnosti věnovaná rodině se dávno stala součástí veřejného politického života. Jinak se na otázku formy zabezpečení rodin s dětmi samozřejmě dívají jedinci, kteří sami děti nemají, a jinak samotní rodiče, kteří vědí, co obnáší narození dalšího člena rodiny a péče o něj z finančního hlediska. V rámci této druhé skupiny je ovšem možné také odlišit osoby, které jsou nadále výdělečně činné a ty, které zůstanou s dítětem doma, resp. osoby nezaměstnané celou dobu, z pohledu zásady sociální spravedlnosti a rovnosti.

Nerovné postavení oprávněných osob

Určení jednoho ze strategických cílů státní rodinné politiky spočívajícího v umožnění volby rodiče rozhodnout se mezi péči o dítě a výkonem práce  (jako jedné alternativy) nebo v umožnění pracovní aktivity se zajištěním péče dítěte jinou osobou (jako druhé alternativy), se zrcadlí v legislativním zakotvení rovnocennosti těchto možností z hlediska dávkového schématu a dávkové formule rodičovského příspěvku.¹⁰
Osobní rozsah této dávky je nastaven v souladu s principem univerzality tak, že jsou zabezpečeni všichni rodiče dětí do stanoveného věku, s určitou korekcí ve věci výše dávky, která není pro všechny stejná. Tento aspekt ovšem není projevem nerovnosti mezi jednotlivými subjekty, neboť výše dávky zásadně odpovídá době jejího celkového čerpání, které si rodič zvolil – čím kratší doba, tím je dávka vyšší a naopak. To znamená, že dávka není diferencována z hlediska předchozí výdělečné činnosti či výše příjmu rodiče.
Pokud se ovšem na tuto okolnost podíváme blíže, zjistíme, že k takové diferenciaci ve skutečnosti dochází, a to nepřímo. Tím, že bylo zavedeno čerpání rodičovského příspěvku v rychlejší a klasické rovině v návaznosti na nárok na peněžitou pomoc v mateřství, tj. podmínku předchozí ekonomické aktivity, navíc u rychlejší roviny se stanoveným minimálním příjmem, je rodič ve svém projevu vůle směřujícím k délce a výšce příspěvku značně omezen. Dochází tak k narušení principu rovného zacházení a rovného přístupu k dávce. Zvýhodněni jsou rodiče, kteří před narozením dítěte (převzetím do péče) pracovali a měli alespoň průměrné příjmy, oproti těm s nižším příjmem či nezaměstnaným, a to v tom hledisku, že jim zákon navíc nabízí „manévrovací prostor“, více variant, jak se rozhodnout. Druhé skupině rodičů je volba dávky mezi třemi různými možnostmi odepřena, takže je jednoznačně znevýhodněna.
Je samozřejmě možné, aby nárok a tedy i volbu rodičovského příspěvku uplatnil ten z rodičů, který má vyšší příjem a proto i možnost volby. Např. otec s příjmem vyšším než 17.000 Kč měsíčně uplatní nárok na dávku a zvolí si rychlejší variantu čerpání. Nadále bude pracovat a po tuto dobu bude o dítě pečovat jeho matka. Tímto způsobem lze však řešit pouze některé případy, nebude se týkat rodičů s nižšími příjmy či nezaměstnaných.
Můžeme se na tento problém podívat také ze širšího hlediska. Systém státní sociální podpory, kam rodičovský příspěvek náleží, je postaven mimo jiné na principu sociální solidarity¹¹ a sociální potřebnosti. To znamená, že je naprosto vyloučena předchozí finanční aktivita oprávněného subjektu na systému jakožto podmínka nároku na dávku. Novela č. 261/2007 Sb. sice takovou podmínku nezavádí, avšak upřednostňuje nabídkou volby ty, kteří byli ekonomicky aktivní a do systému finančně přispívali. Navíc je v souladu s ust. § 2 zákona č. 117/1995 Sb. rodičovský příspěvek zásadně dávkou poskytovanou nezávisle na příjmu rodiny (netestovanou), takže by příjem v rodině neměl hrát ani skrytou roli, tj. v samotném důsledku umožnit rodiči zvolit si pro něj tu nejvýhodnější variantu, jak je to možné podle současné úpravy.
Domnívám se, že tímto dochází k zásadnímu popření základních principů státní sociální podpory v tom smyslu, že se konkrétně u rodičovského příspěvku objevují náznaky zásady zásluhovosti, která je typickým znakem sociálního pojištění, ale zde své místo nemá a ani mít nemůže.

Postavení osob samostatně výdělečně činných

Nové schéma rodičovského příspěvku přináší ještě další „vrstvu nerovnosti“, a to u osob samostatně výdělečně činných (dále jen „OSVČ“), tj. osob samostatně vykonávajících výdělečnou činnost, podnikajících vlastním jménem na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku (živnostníci, svobodní umělci, advokáti, privátní lékaři, zemědělští podnikatelé apod.)¹².
Vazba volby způsobu čerpání příspěvku na peněžitou pomoc v mateřství, tedy účast na nemocenském pojištění, je komplikovaná skutečností, že nemocenské pojištění OSVČ je dobrovolné. Což značí, že OSVČ může mít vysoké zisky, platit vysoké daně z příjmu a být účastna důchodového pojištění, tj. platit pojistné, ovšem pokud se nepřihlásí k nemocenskému pojištění a navíc neplatí pojistné alespoň z měsíčního základu cca 17.000 Kč, volba je jí také znemožněna. Navíc k účasti na nemocenském pojištění by se musela přihlásit zavčas a platit pojistné, neboť podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství je také čekací doba – alespoň 180 kalendářních dní účasti na pojištění v posledním roce před porodem a současně alespoň 270 kalendářních dní účasti na jakémkoliv pojištění (např. včetně evidence na úřadu práce) v posledních dvou letech před porodem.¹³
Z uvedeného je evidentní, že OSVČ mají oproti osobám vykonávajícím závislou činnost horší výchozí postavení. Ač stejně jako oni vykonávaly výdělečnou činnost a měly vysoké příjmy a stejně jako oni péčí o dítě o své dosavadní příjmy přicházejí, pokud uvedené podmínky neplní, nemohou si např. zvolit rychlejší čerpání příspěvku po dobu dvou let ve výši 11.400 Kč měsíčně. Jsou tak prakticky postaveni na roveň osobám nezaměstnaným či s nízkými příjmy.
Je-li záměr nového rodičovského příspěvku takový (podle mého názoru však nepřípustný), že rodič před porodem výdělečně činný a s vyššími příjmy má nárok také na vyšší dávku, pokud si ji ovšem zvolí, působí poté značně nekoncepčně skutečnost, že je z tohoto záměru vynechána OSVČ.

Závěr

Různorodost a rozmanitost pracovních a životních podmínek rodin s nezaopatřenými dětmi představuje rozhodující okolnost, pro kterou je stanovení osobního rozsahu rodičovského příspěvku velice náročné a těžké. Vždy když zákonodárce zvolí či změní určitý způsob nastavení rodičovského příspěvku, vyvolá to diskuse u odborné i laické veřejnosti, a některá skupina osob se cítí být poškozena a vnímá své postavení jako sociálně nespravedlivé či nerovné. Takové diskuse a polemiky jsou samozřejmě zcela legitimní a normální.

Je ovšem nutné dát pozor na takové nastavení dávky, které by skutečně bylo pro některé osoby diskriminující, tj. neumožnilo stejné možnosti a šance všem rodičům pečujícím o dítě do stanoveného věku.

Zdroje

¹ Zákon č. 154/1969 Sb., o mateřském příspěvku.

² Další mateřská dovolená podle tehdejší právní úpravy navazovala na mateřskou dovolenou (standardně 28 týdnů), od 1. 1. 2001 byla nahrazena rodičovskou dovolenou.

³ Zákon č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku.

⁴ Na základě novely zákona o mateřském příspěvku č. 50/1987 Sb. náležel do dvou let věku dítěte mateřský příspěvek na dítě narozené před 1. 1. 1988 a do tří let věku na dítě narozené po 31. 12. 1987.

⁵ Novela zákona o státní sociální podpoře č. 119/2006 Sb. Novelou ovšem bylo také zvýšeno porodné (na 17.760 Kč při porodu jednoho dítěte a 53.120 Kč u dvojčat), už dříve bylo zavedeno tzv. pastelkovné (příspěvek na školní pomůcky).

⁶ Podle důvodové zprávy k návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů v podkapitole hospodářský a finanční dopad navrhovaného zákona se úspory mají pohybovat okolo 8,5 miliard Kč.

⁷ Břeská, N., Burdová, E., Vránová, L.: Státní sociální podpora s komentářem a příklady, 11. aktualizované a doplněné vydání, ANAG, Olomouc 2007, s. 106.
Srov.: Barinková, M.: Princípy systému štátnej sociálnej podpory, Právny obzor, č. 1/2007, str. 24-36: Péče poskytovaná dítěti v zájmu jeho fyzického vývoje a duševního vývoje, kterou se zabezpečuje zejména jeho přiměřená výživa, hygiena a dodržování preventivních prohlídek podle zvláštního předpisu podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 280/2002 Z.z., o rodičovském příspěvku, ve znění pozdějších předpisů.

⁸ Tato výše peněžité pomoci v mateřství na kalendářní den odpovídá měsíčnímu hrubému výdělku 16.550 Kč. Osoby s nižší mzdou nemohou čerpat rodičovský příspěvek ve zvýšené výměře 11.400 Kč.

⁹ Dle § 3 a § 6 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, dávkách v mateřství a přídavcích na dětí z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se jedná o účast na nemocenském pojištění, čekací dobu, převzetí dítěte a absenci započitatelného příjmu.

¹⁰ Barinková, M.: Sociálna ochrana zamestnancov so zodpovednosťou za rodinu, Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, Košice 2007, s. 157.

¹¹ Financování státní sociální podpory je zajištěno především z daní pracujících osob, i když dávky jsou poskytovány i osobám nezaměstnaným, které plní stanovené podmínky. Projevuje se zde proto solidarita osob ekonomicky aktivních s nepracujícími, osob bezdětných s osobami s nezaopatřenými dětmi, osob s vyššími příjmy s osobami s nižšími příjmy.

¹² Blíže pojem OSVČ viz ust. § 9 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

¹³ Blíže ust. § 145f zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.